Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek na článek Ivy Deylové Ku Posudek na článek Ivy Deylové Kulturní vztahy mezi Československem a Latinskou Amerikou se zaměřením na Ekvádor ve 2. polovině 20. století

Mgr. Kateřina Březinová, Ph.D. Metropolitní univerzita Praha   .


Zpět

Článek, který je předmětem recenze, se zaměřuje na kulturní spolupráci mezi Československem a Ekvádorem během 2. poloviny 20. století v širším kontextu historie vzájemných vztahů. Vede ho snaha zjistit, nakolik české archivní materiály (Ministerstvo zahraničí ČR a Národní archív) dosvědčují politickou podmíněnost kulturní spolupráce mezi oběma zeměmi. Recenzovaná studie tedy přináší vlastní originální zjištění, a jako taková je obohacující pro stávající stav poznání v rámci oboru.  

Text uvádí kulturní spolupráci do širšího kontextu výměny mezi Novým světem a českými zeměmi od 16. – 20. století (str. 2-5). V další kapitole se autor věnuje již specifické podobě diplomatických vztahů mezi Ekvádorem a Československem v 2. polovině 20. století, které ovlivňoval jednak vnitropolitický vývoj v obou zemích, jakož i širší kontext Studené války, který provázela radikalizace aktivit levicových a pravicových politických sil v Ekvádoru. V 3. části se text zaměřuje na bilaterální kulturní výměnu mezi Ekvádorem a Československem v chronologickém pohledu, který vypichuje zejména činnost dvou výrazných institucí, a to „Casa de la Cultura Ecuatoriana“ a „Československo-ekvádorského kulturního institutu“. Představeny jsou postupně aktivity v oblasti hudební, výtvarné, filmové, ale i vědecké. Ty jsou přes jasnou iniciativu a zájem ze strany Československa zarámované pokusy o uzavření oficiální dohody o kulturní spolupráci, komplikované mj. přerušením diplomatických vztahů a neexistencí Ministerstva kultury v Ekvádoru, zřízeného až v roce 2007.  

Článek je inovativní v tom smyslu, že jej vede snaha zjistit, nakolik české archivní materiály (Ministerstvo zahraničí ČR a Národní archív) dosvědčují politickou podmíněnost kulturní spolupráce mezi oběma zeměmi. V tomto ohledu tedy recenzovaná studie přináší na světlo originální, nikde předtím nepublikovaná fakta o spolupráci, a jako taková je obohacující pro stávající stav poznání v rámci oboru. Text je napsán srozumitelně, takže je otevřen i nezasvěceným čtenářům.  

Co by se textu dalo vytknout jsou značné rezervy v analytickém přístupu k shromážděným archivním materiálům. Článek místy působí jako statický výčet konkrétních příkladů kulturní spolupráce, aniž by autor vyváděl z těchto faktů své vlastní závěry. V tomto směru nelze zdaleka vnímat téma jako vyčerpané. Doporučuji autorovi dát si v budoucnu hlubší práci s vyvozením závěrů z výzkumu, kterým by pravděpodobně prospěl také jiný, než čistě historický a chronologický přístup.  

Doporučuji napravit v textu několik málo nepřesností, či překlepů, jako: „Malspinovy vědecké expedice“ (str.3), kterou vedl A. Malaspina; opravit překlep v titulu článku (Second namísto Secind), či chybný anglický název „Ministery of Foreign Affaires“ v anotaci článku (str. 1).  

Celkově považuji text za zdařilý úvod do doposud zřídka zpracovaného tématu kulturních vztahů mezi Československem a Ekvádorem během 2. poloviny 20. století.  

Doporučuji tento text k publikaci. 


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.