Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku Jaromíra Fajkuse Mezoamerická lidská oběť očima španělských dobyvatelů v kontrastu s novodobou reflexí

Mgr. Sylvie Květinová, PhD.

Archeologický ústav, AV ČR


Zpět


Název předkládaného textu slibuje čtyři ústřední tematické body, které se částečně objevují i mezi klíčovými slovy: Mezoamerika, lidská oběť, původní španělské prameny a moderní historiografie. Lze se jen dohadovat o výchozím tvaru textu, jeho recenzované podobě by však lépe slušel zúžený titul, např. „Aztécká lidská oběť vyrváním srdce a stětím pohledem několika mezoamerikanistů“. Autor textu se věnuje lidské oběti v kontextu aztécké kultury – nesoustředí se (chválabohu) na popis obětních rituálů či jejich typologii, nýbrž jde přímo k jádru věci důrazem na funkci oběti ve společnosti. Recenzovaný text o problematice lidské oběti u Aztéků tak představuje případovou studii s potenciálem poukázat na aspekty obecně platných mechanismů lidské společnosti. S výjimkou paralely evropských středověkých poprav (podkapitola 2.1) a válečné propagandy (podkapitola 2.4) však tento potenciál zůstává nevyužit. Studie se zaměřuje především na dva významy aztécké lidské oběti: její politicko-vojenský rozměr (kapitola 2) a nutriční rozměr (kapitola 3). Tyto dvě kapitoly tvoří gros textu a autor v nich vychází především z prací několika málo badatelů, jejichž názory vcelku zdařile reprodukuje a vzájemně konfrontuje. Diskuzi vhodně ilustruje citacemi primárních pramenů, rozhodně jich však nevyužívá k „podložení či vyvrácení vědeckých teorií“, jak deklaruje v abstraktu své práce. Úvod (kapitola 1) a závěr (kapitola 4) se tak omezují na minimální formální zarámování ústředních kapitol; chybí řádné závěrečné shrnutí a hlavně interpretace prezentovaného, resp. zasazení obou – do značné míry komplementárních - aspektů lidské oběti do širšího mechanismu fungování aztéckého státu. Závěrečnou tečku (podkapitola 4.1) tvoří úvaha o otázce viny ve vztahu k lidské oběti – autor volá po vědecké objektivitě a sám podotýká, že „otázka viny není pro religionistické [a ovšem ani žádné jiné] bádání relevantní“. Z hlediska obsahové soudržnosti celého textu je podle mého soudu tato metodologicko – etická podkapitola nadbytečná, resp. dala by se lépe prolnout se samotným závěrem.

Jakkoliv text působí poněkud torzovitě a coby kompilace samoúčelně (neřeší žádný konkrétní problém), poznatky, jež zprostředkovává, mohou řadě humanitních vědců otevřít oči vstříc příbuzným oborům – právě pro tento takříkajíc antropologický (sensu lato) rozměr textu jej (po pravopisné korektuře) doporučuji k publikaci.

Praha, 2. 10. 2011


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.