Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku Jaromíra Fajkuse Aztécká lidská oběť očima španělských dobyvatelů v kontrastu s novodobou reflexí

Mgr. Zuzana Marie Kostićová, Ph.D.

nezávislá badatelka, přednášející Ústavu filosofie a religionistiky FF UK


Zpět


V textu se Jaromír Fajkus zabývá fenoménem lidské oběti v aztécké předkolumbovské kultuře. Vychází z jejího obrazu, jak jej nacházíme u španělských conquistadorů, a z interpretací moderních badatelů a snaží se formulovat její význam především v kontextu politiky aztéckého státu. V první části předkládá analýzu toho rozměru lidské oběti, který nazývá „rituální vyhrožování“, a ukazuje tento fenomén především jako nástroj, s jehož pomocí Aztékové zdůrazňovali vlastní politickou moc i válečnické dovednosti. V rámci tohoto tradičního přístupu figuruje zvláště pojetí oběti jako vyživování bohů – a právě je Jaromír Fajkus tematizuje ve druhé části, kde se zabývá „nutričním rozměrem“ lidské oběti. V jejím rámci se však nezabývá pouze tradičními výklady, podle nichž lidská srdce „krmí“ božstva, zvláště pak Slunce, které by bez nich nedokázalo dál postupovat po obloze, ale i marginálními, spíše kuriózními teoriemi o přísně biologických příčinách, proč byla lidská oběť prováděna (buď měl nedostatek serotoninu způsobovat zvýšenou agresivitu Aztéků, nebo naopak lidská oběť byla především prostředkem rituálního kanibalismu, který nahrazoval nedostatek živočišných bílkovin ve stravě).

Text pracuje s poměrně aktuální sekundární literaturou z pera špičkových odborníků, trefně a srozumitelně přibližuje jejich stanoviska a po formální stránce splňuje nároky kladené na odborný text. Z obsahového hlediska jde o originální kompilaci podbarvenou mezioborovým přístupem. Samozřejmě by bylo možné autorovi vytknout, že se nezabýval kosmologickým, sakrálním rozměrem lidské oběti, který nesmí scházet v žádné interpretaci, nicméně jak autor sám konstatuje, práce si neklade za cíl celkově zmapovat lidskou oběť ve všech jejích významech, ale právě pouze rozpracovat „rituální zastrašování“ a porozumět vztahu lidské oběti a rituálního kanibalismu. V tomto ohledu je pak autorův přístup velmi komplexní, jelikož představuje průsečík toho, jak lidskou oběť vnímají tradiční historici, a toho, jak ji interpretují teoretici náboženství. Jaromír Fajkus neredukuje lidskou oběť na pouhý akt válečného násilí, ale ani ji příliš „neodlidšťuje“ tím, že by z ní činil vyloženě sakrální fenomén, který nemá žádnou jinou praktickou funkci než uspokojovat bohy. Na konkrétním příkladě ukazuje, jak se v aztéckém státě propojovala světská politika s náboženstvím a v tomto ohledu předkládá čtenáři reprezentativní a srozumitelný obraz.

Vzhledem k výše uvedenému doporučuji tento text k publikaci.

Praha, 1. 10. 2011


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.