Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku Vladimíra Hanáčka Perspektivy křesťanské politiky v ČR – fragmentace či jednota?

Doc. PhDr. Lukáš Valeš, Ph.D.

Vysoká škola Newton College v Brně


Zpět


Studie představuje zajímavý odborný text, jehož cílem je poukázat na některé dlouhodobé trendy, které podle autora vývoj českého křesťansky orientovaného stranictví ovlivňují. Dále potom explikovat vztah mezi KDU-ČSL a TOP 09, které jsou podle autora dnes hlavními představitelkami křesťansky orientovaných stran. Autorovou ambicí je rovněž „vytýčit několik tezí o perspektivách budoucího vývoje křesťanské politiky v České republice“.  

V první části studie ve shodě mimo jiné s Petrem Fialou problematizuje jednoznačnost vymezení křesťanské strany. „Hovořit lze pouze o obecnější politické tradici stran hlásících se k ideovému odkazu křesťanství či vycházející z myšlenkových zdrojů křesťanské politické teologie.“ Zajímavá je v této souvislosti i citovaná von Beymeho klasifikace křesťanských stran, která přesvědčivě ukazuje na rozkročenost těchto stran ve stranickém systému obecně i specifika jejich existence v konkrétním stranickém systému. 

Druhá část se věnuje proliferaci křesťanských stran v kontextu tradic českého politického katolicizmu. Třetí zachycuje vývoj KDU-ČSL a TOP 09 a srovnává různé polohy obou stran – volební geografii, programatiku apod. V závěru se pak zamýšlí nad budoucností křesťanské politiky v ČR. Bohužel spíš nad budoucí rolí KDU-ČSL. 

Za pozitivum této studie považuji dobrou odbornou úroveň textu – jak vzhledem k použitému jazyku, teoretickému základu, tak i provedené analýze. Autorovi je třeba přiznat originální myšlenky, které opírá o velmi solidní znalosti dané problematiky. 

Jako oponent mám ale následující výhrady. Článek je psán pro multidisciplinární časopis, který není určen jen politologům. Z tohoto důvodu je třeba alespoň ve stručnosti vysvětlit některé odborné politologické termíny, se kterými autor pracuje jako se samozřejmě známými – koncept cleaveges, sloupová politická kultura apod. 

Autor ve své studii vychází mimo jiné z teze, že křesťanskými stranami jsou lidovci a „postlidovci“ – tedy TOP 09. To je ale poměrně velké zjednodušení. Z hlediska sdílení konzervativních hodnot i vzhledem k minulosti řady bývalých či současných politiků má ke křesťanství minimálně blízko také ODS. Připomeňme integraci KDS a ODS a politiky jako Ivan Pilip, Václav Benda či jeho syn Marek. Svým křesťanským názorem se netají ani předseda ODS Nečas. Sám Marek Benda například v rozhovoru pro Českou televizi 27. 4. 2010 neváhal označit právě ODS za křesťanům nejbližší stranu. Minimálně snahu o akceptaci křesťanských principů najdeme také u sociální demokracie, která má řadu programových i ideových cílů rovněž shodných s křesťanským učením, což mimo jiné dokládá i existence Křesťansko-sociální platformy uvnitř ČSSD. V ní přitom figurují významní přestavitelé této strany – např. předseda branně bezpečnostního výboru PS František Bublan, sám bývalý kněz, ochránkyně lidských práv Anna Šabatová či Jan Černý.  

Článek se pokouší o srovnání historicky analogické situace při vzniku TOP 09 (tu autor vnímá především jako secesi od lidové strany) se situací českého politického katolicismu před rokem 1918, který byl údajně rovněž rozdělen na pravicověji orientované Čechy a sociálně orientovanou Moravu. Zásadní problém podle názoru recenzenta ale spočívá v tom, nakolik můžeme TOP 09 považovat za křesťanskou stranu, tedy stranu, jež vychází primárně z principů obecného křesťanství, křesťanské teologie či sociálního učení některé z relevantních křesťanských církví. Jak sám autor konstatuje: „Nekonfesijní charakter TOP 09 je neoddiskutovatelný. TOP 09 se tak výrazně přibližuje západoevropským konzervativně- liberálním catch-all stranám, které chápou svou inspiraci křesťanstvím jen jako volný identifikační symbol a nevyvozují z něj konkrétní všeobsažný politický program.“ Z mnoha hledisek – mimo jiné i proto, že „se nové straně jednoznačně podařilo překročit úzký subkulturně definovaný elektorát – jsou tak mnohá srovnání s pozicí lidové strany diskutovatelná – včetně geografie volební podpory, kdy asi nejkřiklavějším rozdílem mezi TOP 09 a původní lidoveckou voličskou základnou je opakované vítězství TOP 09 v Praze.  

Této analýze mimo jiné chybí i analýza geografie religionizity a rovněž prosté srovnání výsledků v českých a moravských regionech spíše klouže po povrchu. Dalším negativem je fakt, že autor analyzuje de facto jen výsledky TOP 09 při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Pozornost by si zasloužila hlubší analýza úspěchů, resp. poklesu volební podpory TOP 09 v senátních a komunálních volbách. Samostatným problémem, který naopak TOP 09 od křesťanské politiky, resp. jejích principů vzdaluje, je konkrétní politika této strany – včetně výrazných prvků protirodinné a protipopulační politiky (porodné, změny stavebního spoření), finančnímu znevýhodnění charitativní činnosti a handicapovaných občanů atp.

Problém, který autor vůbec nezmiňuje, jenž ale zapadá do logiky jeho výkladu, je rozdělení křesťanských politických stran již v 1. polovině 90. let na především KDU-ČSL a KDS.

Souhlasit rovněž nelze s autorovým závěrem. Představa spolupráce TOP 09 a KDU-CŠL jako jediné možnosti budoucího vývoje křesťanské politiky, resp. budoucnosti KDU-ČSL neobstojí. Pro KDU-ČSL se nabízí řada jiných scénářů – např. regionální politické strany - nehledě na fakt, že obě strany dnes v řadě podstatných programových otázek neshodnou (viz právě otázky rodinné politiky) a KDU-ČSL by musela rezignovat na svou koncepci sociálně tržního hospodářství, což by pro ni znamenalo definitivní, totiž ideovou likvidaci.

Přesto doporučuji článek k otištění v původní podobě. Cenná je na něm právě inspirativnost, se kterou nutí k hlubšímu zamyšlení nad dotčeným tématem. 

V Brně, 4. 3. 2011


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.