Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek na článek Ivy Deylové Ku

Posudek na studii Olgy Čaplyginové a Karoliny Válové Topos domu a jeho metamorfózy

Mgr. Helena Lergetporer Ph.D.

Ústav románských studií FF UK


Zpět


Studie se zabývá motivem domu a jeho proměnami v postmoderní literatuře. Text začíná úvodem do problematiky a literární topologie, především s přihlédnutím k teoretickým pracem Daniely Hodrové a Gastona Bachelarda, historickým vývojem pojetí topoi domu v literárních dílech a jeho postupnými proměnami až k moderní literatuře 20. století se zvláštním zaměřením na prostor hotelu a jeho postmoderní zpracování. Následuje analýza vybraných děl: nejprve románu Oceán moře italského spisovatele Alessandra Baricca, poté novely Indické nokturno italského spisovatele Antonia Tabucchiho, a konečně analýza románu portugalské spisovatelky Lídie Jorgeové Zahrada bez hranic. Studii uzavírá stručné shrnutí.

 

Úvod do problematiky je dobře zpracován, zvláště pokud jde o přehled historického vývoje literárních specifik prostoru a proměn domu jako obydlí v novější době, sahající od role žánrového konstituentu až po intimizaci prostoru v moderních textech, a následné vymezení prostoru coby studijního objektu vůči předcházejícímu vývoji topologie domu s formulováním potřeby stanovení další kategorie, jež by byla schopna reflektovat proměnu daného prostoru v pozdější, především postmoderní literatuře 20. století. V uvedených časoprostorových souvislostech je dobře podchycena také otázka postmoderního fenoménu cestování. Široký prostor je věnován podrobné analýze motivu hotelu ve dvou různých italských románech (Baricco, Tabucchi). V části o Jorgeové románu bych vyzvedla velice podrobnou a zajímavou analýzu portugalského výrazu „casa“.

 

Na textu studie je zřetelně znát, že ji psaly dvě autorky: italianistka Olga Čaplyginová, která se soustředila především na teoretickou stránku věci, a portugalistka Karolina Válová, která analýzu románu naopak mohla doprovodit větším množstvím teoretických odkazů a více se soustředit na dané téma, které se jí mnohdy vymyká kvůli příliš podrobnému líčení románového děje (přitom její text obsahuje dostatek podnětů, které by bylo možno využít jako výchozí bod k teoretickým úvahám a srovnání se starší literární tvorbou; například „živoucí dům“ papoušků vykazuje evidentní paralely s „domem Usherů“, zmíněným již v úvodu). Při detailním popisu domu a jeho zařízení například mohla odkázat na teoretickou, literárně topologickou rovinu, o níž se opět v úvodu obecně zmiňuje Čaplyginová (např. dílčí sounáležitosti prostoru – místnosti v domě, vybavení místností a jejich symbolika). Rovněž se nabízí přímé srovnání „sedmého pokoje, ze kterého host nikdy nevychází“ v Bariccově Oceánu moře a „osoby s Remingtonkou“ v Jorgeové Zahradě bez hranic. Stručně řečeno nacházíme ve studii celou řadu podnětů, které by se daly využít v obou částech: závěr studie by tak mohl být obšírnější a obě autorky by v něm mohly konfrontovat vlastní poznatky. Je škoda, že studie působí spíše jako dva samostatné, za sebou řazené texty. V textu je bohužel poměrně velké množství překlepů a na jednom místě se dokonce dvakrát opakuje jedna věta.

 

To však nic nemění na přínosném, poctivém a poměrně inovativním zpracování zvoleného tématu. Doporučuji tento text k publikaci.

 


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.