Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek na článek Ivy Deylové Ku

Posudek na studii Olgy Čaplyginové a Karoliny Válové Topos domu a jeho metamorfózy

PhDr. Lada Weissová

nezávislá překladatelka


Zpět


Studie se zabývá problematikou prostoru, konkretizovaného v prostoru domu, jak jej ztvárňuje krásná literatura z různých období. Protože takto pojaté téma je nesmírně široké, autorky se rozhodly omezit objekt svého zájmu v časovém i místním smyslu. Poté, co načrtnou vývoj různých podob domu v čase, soustředí se na postmoderní pojetí a význam tohoto prostoru. Své bádání pak ještě omezí na konkrétní díla, dva romány z italské literatury, Oceán moře od Alessandra Baricca a Indické nokturno od Antonia Tabucchiho, a na jeden román portugalské autorky Lídie Jorgeové, jehož titul do češtiny překládají jako Zahrada bez hranic. Obě italská díla zařazená mezi primární zdroje vyšla také v českém překladu. Část studie, která zpracovává italské zdroje, není předmětem tohoto posudku. Román portugalské spisovatelky do češtiny přeložen nebyl a v tomto případě autorky studie pracovaly jen s portugalským originálem.  

Za velký přínos studie považuji výběr literárních děl, s nimiž se autorky rozhodly pracovat. Zejména román portugalské autorky patří k nesmírně zajímavým textům z oblasti, jíž je v českém prostředí věnována jen velmi sporá pozornost.

Autorky si zvolily nesnadný úkol, když se zaměřily na postmoderní pojetí prostoru domu, které z principu narušuje a rozkládá tradiční význam domu jako statického prostoru s jasnými hranicemi. Pohyblivost, proměnlivost a nezřetelnost prostoru domu v postmoderním pojetí je výborně ukázána na textu Lídie Jorgeové. Pečlivá práce s detaily i celkem však v sobě skrývá i četná úskalí. V úrovni interpretační jimi autorky propluly bravurně, v úrovni formulační bych však měla několik výtek.

Autorky pracovaly s přiměřeným množstvím sekundární literatury, v níž nechybí pro předmět studie takové zásadní práce, jako je Bachelardova Poetika prostoru a knihy Daniely Hodrové. Odkazy na použitou odbornou literaturu jsou přesné a kompletní, ve formě poznámek pod čarou.

Formu poznámek pod čarou mají i texty portugalského originálu, jejichž překlad autorky využívají na dokreslení či zpřesnění vlastních závěrů. Je zjevně přínosné, že autorky nezůstaly u teoretického popisu, a snažily se doložit svůj text překladem, ačkoliv samy zatím širší překladatelské zkušenosti nemají. Přesto bych si dovolila vytknout překladu občasnou nepřesnost, která může způsobit i nepřesné závěry vlastní studie.  

Předkládaný text je pravděpodobně součástí většího celku, protože někde pracují autorky s kontextem, který čtenář studie nezná, a to místy až na úkor koheze a přehlednosti textu. Autorka pracuje s některými údaji, jako by čtenáři již byly známé (postavy v románu Lidie Jorgeové a jejich role v příběhu), takže čtenář občas tápe v logice, s níž jsou informace řazeny a provázány.

Úprava formulací zacílená na větší kohezi textu však tyto drobné nedostatky snadno vyřeší.

Tento text doporučuji k publikaci, a to mimo jiné i proto, že neotřelým výběrem primární literatury může sloužit jako podnět či východisko dalších prací. 


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.