Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek studie „Kritická analýza tzv. Cutileirovho plánu pre Bosnu a Hercegovinu“

PhDr. Miroslav Tejchman, DrSc.

Historický ústav AV ČR v. v. i.


Zpět


Poté, co se FSRJ začala počátkem devadesátých let rozpadat, muselo mezinárodní společenství hledat cesty jak reagovat, a především jak čelit nazrávajícím problémům. Osamostatnivší se jednotlivé republiky žádaly o uznání. Zatímco v případě Slovinska a Chorvatska a nakonec i Makedonie to nebylo složité, Bosna a Hercegovina s nesmírně složitou etnickou strukturou představovala od počátku problém.

ES se ujala iniciativy a z jejich pověření J. Cutilheiro začal v polovině února 1992 jednat s představiteli bosenských Muslimů, Srbů a Chorvatů o případném dělení státu, které by mohlo uspokojit všechny tři konstitutivní národy Bosny a Hercegoviny. Po prvních jednáních v Sarajevu, Lisabonu a poté, co se aktivně zapojily USA, proběhla další jednání v Sarajevu, Bruselu a opět v Sarajevu. Na nich jak Cutilheiro, tak představitelé jednotlivých bosenských etnik předkládali různé návrhy. Když se koncem března v Bruselu uskutečnila poslední jednání, v Bosně a Hercegovině se již střílelo.

Stručný přehled výchozí situace, analýza C. plánu a toho, jaké byly reakce tří jednajících bosenských stran, představy o tom, co pro kterou je pozitivní a co negativní, tvoří druhou část textu. Včetně správného závěrečného shrnutí a konstatování, že plán C. nemohl v dané realitě roku 1992 uspět, protože nebyl realistický. Ale to nebyl ani občanský princip, protlačovaný Západem.

Zvolené téma je zajímavé, občanská válka v Jugoslávii je téma stále aktuální. Autor napsal text, který je čtivý, byť je přeplněn množstvím faktografie. Materiálová základna k napsání analytické studie o zvoleném problému je dostatečná. Odborná literatura je prezentována především internetovými odkazy, materiály úředního charakteru a hlavní sekundární literaturou (zde jen postrádám něco z přebohaté německy psané literatury). Přesto, že poznámkový aparát je rozsáhlý, domnívám se, že některé poznámky vysvětlujícího či odkazujícího charakteru, jsou tu namístě. Materiálová „hutnost“ studie je odůvodněná, předpokládáme-li, že ji využije čtenář nejen ze zájmu, ale i pro svou práci. Metodologicky je studie zvládnutá, a to od samého počátku. Text je dostatečný, ale i výstižný a není zahlcen nepodstatnými detaily. Rozhodně odpovídá současnému stavu poznání, je dostatečně vědecký a přínosný.

Oceňuji autorovo zjevné úsilí být nestranným, lépe nezaujatým, v tak složité problematice, kde cokoli z událostí v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech je interpretováno převážně zaujatě. Je dobré, že autor nehází všechnu vinu na „Balkánce“, ale snaží se jejich vzájemné spory vměstnat do rámce ne-li světové, pak alespoň evropské politiky. Velmi se mi líbí pozn. 59 o důležitosti P. R. a tendenci velké části mezinárodního tisku od počátku dělit občany bývalé Jugoslávie na dobré a zlé.

Konkrétních věcných připomínek nemám. Nejmenoval se onen Portugalec Cutilheiro? Nevím, nakolik je to v možnostech časopisu, ale několik mapek by neškodilo. Doporučuji tento text k publikaci.

V Praze, 6. června 2010.


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.