Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku Miloše O. Kosiny Francisco Largo Caballero: „španělský Lenin“?

doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.

Ústav světových dějin FF UK v Praze


Zpět


Miloš Kosina se ve svém článku rozhodl věnovat, jak sám píše, jedné z nejvlivnějších a nejkontroverznějších osobností španělských dějin třicátých let minulého století, jíž byl Francisco Largo Caballero, s důrazem na jeho působení coby předsedy vlády Španělské republiky od září 1936 do května 1937.

Kosinův článek má standardní formát – v úvodu stručně, avšak přehledně rozebírá odbornou literaturu týkající se Caballera, přičemž upozorňuje na překvapivý fakt. A sice, že až do roku 2005 nevyšla jeho ucelená biografie, což je vzhledem k období, ve kterém Caballero ve vrcholné politice působil, přinejmenším zvláštní. Následuje spíše než analýza popis Caballerovy odborářské a politické kariéry, včetně jeho spolupráce s diktátorským režimem Prima de Rivery a jeho působení v čele španělské nejsilnější levicové strany (Španělské socialistické dělnické strany; PSOE), stejně jako popis událostí od povstání z října 1934 (reakce španělské levice na „fašistický puč“, tj. vstup tří ministrů katolické CEDA do Lerouxovy vlády) do vypuknutí občanské války.

Jádro Kosinova článku tvoří, jak jsem už uvedl, pokus o analýzu Caballerova působení coby premiéra a ministra války v první části občanské války. Také tato část článku trpí přílišnou popisností, zároveň je však, zejména pro českého čtenáře, poměrně cenná. Upozorňuje totiž jak na některé skutečnosti, jež jsou velmi důležité, třebaže obecně známé (například fakt, že se Caballero rozhodl zapojit do vlády „všechny relevantní politické síly republikánské zóny, aby minimalizoval možnost nežádoucí opoziční kritiky“), tak na skutečnosti méně známé, například na „kontrast mezi Caballerovou revoluční rétorikou a prosazováním pragmatické politiky v praxi“, kterýžto kurz, jak Kosina správně konstatuje, posilovaly porážky republikánských jednotek od frankistů. Kosina se relativně podrobně věnuje rovněž střetu mezi premiérem a prezidentem, neopomíjí – byť ve stručnosti či pouze v náznacích – ani širší kontext, tj. politiku Kominterny či vstup tzv. interbrigadistů do války. V závěru svého článku logicky rozebírá příčiny Caballerova pádu. S jeho argumenty (za pádem Caballera stály nejen vojenské neúspěchy, ale i vnitrostranická opozice a, v neposlední řadě, „neschopnost udržet na uzdě revoluční extremisty“) lze souhlasit, stejně jako s na první pohled alibistickým tvrzením, že „hodnocení kontroverzní osobnosti Larga Caballera je velmi složité“. Kosina správně oceňuje jeho „státotvorný přístup (k řešení složitých problémů – M. K.) v prvním dvouletí republiky“, současně nicméně – znovu ve shodě s velkou částí renomovaných historiků, kteří tímto tématem zabývali –, upozorňuje na fakt, že „v říjnu 1934 nastoupil (Caballero – M. K.) revoluční cestu s cílem násilně destruovat demokratický politický režim“, což byla jedna z důležitých příčin španělské občanské války, jež vedla k rozvratu Španělska a k nastolení téměř čtyřicet let trvající frankistické diktatury. 

Pokud jde o celkové hodnocení článku, Miloš Kosina mimo jakoukoli pochybnost prokázal, že se výtečně orientuje ve složitých vnitropolitických poměrech Španělska dvacátých a především třicátých let minulého století, stejně jako v již zmíněném mezinárodněpolitickém kontextu (jenž je sice ve studii potlačen, v nedávno obhájené disertační práci je nicméně jeho znalost zřejmá). Článek je navzdory rovněž již zmíněné popisnosti a velkému množství jmen a pojmů (které ji mohou činit zejména pro méně orientované čtenáře poněkud nepřehlednou) zcela jistě přínosný, zasluhující si publikaci.


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.