Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku Evy Kubátové Stereotypizace nizozemské kolonizace v románech Madelon Lulofsové: analýza barev aplikovaných na účastníky kolonizačního procesu

Martina Vitáčková, Ph.D.

University of Pretoria, South Africa


Zpět


Autorka se ve svém článku zaměřuje na dvě nejvýznamnější koloniální díla nizozemské spisovatelky Madelon Szekély Lulofs, přičemž svou pozornost věnuje převážně aspektu použití barev v její tvorbě. Zdařile uvádí tyto pro české publikum kulturně vzdálené texty do širšího sociokulturního kontextu. Článek poskytuje stručný přehled nizozemské koloniální historie a konkrétněji se zaobírá kolonizací území současné Indonésie. Je třeba zmínit také zdařilé umístění spisovatelky do nizozemského i světového literárního pole.

Analýza užitých barev a jejich funkce v textu je inovativní studie, která má potenciál odkrýt nové významy mnohovrstevnatých textů Madelon Lulofs. Jak autorka správně zmiňuje, je tvorbu spisovatelky možno zařadit do stejné kategorie jako Multatuliho známý román ‚Max Havelaar‘. Stejně jako Multatuli je i Lulofs kritičkou koloniálního systému, ale zároveň není schopna opustit společensko-kulturně nadřazenou roli bílého kolonizátora. Tento vnitřní protiklad se jasně podepisuje i na dílech obou autorů. Právě zde by bylo záhodno jít v analýze více do hloubky.

Byť má článek poměrně dobře stanovený záměr a prezentuje podnětné nálezy, text je třeba lehce upravit: 1) Po obsahové stránce Protože se jedná o poměrně ambiciózní a pro české akademické prostředí nevšední téma, tráví autorka bohužel více času a prostoru úvodem a kontextem, než samotnou analýzou. Z celého textu článku jsou věnovány 4 strany (historickému) úvodu, 4 strany shrnují děj analyzovaných děl, 1 strana popisuje provedenou analýzu a 1 strana je vyhrazena závěru. Metodologie provedené analýzy je zmíněna spíše implicitně a bohužel se neodvolává na žádnou teoretickou literaturu. Navrhuji značné změny v poměru úvodu, těla článku a závěru. Úvodní pasáž, tj. strany 3 – 8, je zcela jistě možné zkrátit na polovinu, pokud se autorka zaměří pouze na informace relevantní pro tento konkrétní článek. Jasnější struktura textu s větším důrazem na teoretický a metodologický aspekt výzkumu výrazně zvedne akademický význam textu. Z textu je zřejmé, že autorka podrobně prostudovala dostupnou, především historickou, literaturu. Tento kladný aspekt má ovšem i stranu negativní, projevující se zbytečnými odkazy pod čarou a rozvíjením informací pro text nepodstatných. Některé poznámky jsou irelevantní a/nebo odkazují na všeobecně známá fakta, např. odkaz č. 8. Naopak odkazy na literárně-teoretickou literaturu zcela chybí. Stěžejní k tomuto tématu je např. kniha nizozemské literární kritičky Maaike Meier ‚ In tekstgevat: Inleiding tot een kritiek van representatie‘. Meijer zde mimo věnuje pozornost užití barev v literárních textech a jejich rasovému a genderovému významu.

2) Po formální stránce Abstrakt je příliš konkrétní a naopak mu chybí výsledek prezentované analýzy. Mám výhrady k uvedení klíčového slova ‚kaučuk‘; je akademicky svádějící a nemá skutečný vztah k disciplíně či obsahu článku. To samé platí i pro klíčová slova ‚Jáva‘ a ‚Sumatra‘. Z textu článku je patrné, že se autorka věnuje výzkumu v jiném jazyce než Češtině. Používá velké množství pasivních konstrukcí, složitá spojení podstatných jmen, atd. Některé věty jsou obtížně srozumitelné a je třeba je přeformulovat. Často se v textu opakují stejné výrazy a slovní spojení, které jinak zajímavý článek ruší. Z teoretického hlediska je problematický výraz ‚bělošský‘ (např. str. 7), který autorka používá k popisu západoevropské/euroatlantické společnosti a kultury.

Navrhuji konsekventní užití názvů literárních děl v textu. Autorka používá pouze český překlad, a originální nizozemský titul, rok vydání a rok vydání překladu jsou v poznámce pod čarou. Tyto informace by, alespoň při první zmínce, měly být uvedeny přímo v textu. Jak jsem již zmínila dříve, navrhuji značnou redukci poznámek pod čarou a odkazy na informace relevantní pro následující analýzu.

Doporučuji tento text k publikaci po zapracování výše uvedených připomínek.


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.