Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudok článku Márie Pavligovej Literatúra a sociálny stereotyp v kontexte 70. rokov 20. storočia – Nové slovo mladých vs. otvorená perspektíva

PhDr. Jana Pátková, Ph.D.

Katedra středoevropských studií FF UK, Praha


Zpět


Mária Pavligová se ve svém článku věnuje zejména období sedmdesátých let, tedy etapě literárních dějin, která se dosud ve slovenské literární historiografii nestala předmětem hlubšího a soustředěnějšího výzkumu. To by mohl být první důvod pro doporučení článku k veřejnému publikování. Zatímco česká literární historiografie se může opřít např. o závěry konference pořádané Ústavem pro českou literaturu AV ČR v r. 2001, (paralelně vyšel i sborník s názvem: Život je jinde...?), tak ve slovenském prostředí reflexe daného období citelně chybí. Zmíněná absence reflektování autorkou úžeji vymezeného období let 1972–1983 (období koresponduje s vydáváním literárních příloh Nového slova – Z najmladšej poézie a Nové slovo mladých) se stala relevantní výchozí situací pro danou studii. Pro českého čtenáře může být předkládaný článek zase cenným dokladem odlišných strategických postupů literární vědy při zkoumání naší (společné) minulosti. Z tohoto kontaktového důvodu se ukazuje jako neméně důležitý fakt, že článek bude zveřejněn primárně v českém prostředí.

Autorka ve své práci neusiluje o komplexní zachycení a deskripci literárního dění v období sedmdesátých let, ale skrze zástupný problém vydávání literárního časopisu pro mladé se jí daří přibližovat se, ale i s odstupem nahlížet na předmět jejího zájmu. Přičemž ve výsledku dosahuje rovněž homogenního vyjádření, které odkazuje k široce nahlíženému literárnímu životu v první dekádě tzv. normalizačního období. Zejména u přibližujícího přístupu k básnickým textům, které se autorka pokouší ve zkratce interpretovat, nelze přehlédnout autorčinu hodnotící pozici, která však nepůsobí nijak rušivě. Metodologický přístup si uchovává i přes tuto diskrepanci jednolitou podobu, naopak je dokladem vznikajícího mnohovrstevnatého a bohatě strukturovaného textu.

Mária Pavligová dokáže přesně pracovat s prameny a využívat sekundární literaturu relevantní pro zpracovávanou problematiku. Z výše uvedených důvodů doporučuji článek k publikování. 

V Praze, 20. března 2012


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.