Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku Sandry Satrapové Huitoto murui a bora, amazonské ohrožené jazyky, v sociolingvistické perspektivě

doc. PhDr. František Vrhel, CSc.

Ústav etnologie FF UK


Zpět


Článek Sandry Satrapové je věnován jednomu z výrazných, vyhraněných a aktuálních témat soudobé sociolingvistiky: ohroženým jazykům; v daném případě jde o málo známé amazonské jazyky huitoto (witoto) murui a bora. 

Podíváme-li se na dějiny studia těchto jazyků, včetně historicko-srovnávací perspektivy z novější doby, zjistíme, a je to v lingvistické antropologii spíše obvyklé, že názvy a souvislosti, viz genetická identifikace, byly dosti proměnlivé; a ani dnes nelze mluvit v jednoznačných termínech; jsem si vědom toho, že takové studium nefiguruje v intencích autorčiných. Sandra Satrapová, v souladu se svým tematickým směřováním a opřena o vlastní terénní výzkum (to je velice, velice podstatné!!!), přibližuje velice zasvěceně dnešní situaci dvou jazykových komunit, to jest „profil“ komunit Bora a Huitoto (strana 4 n); uvádí rovněž stručnou, byť podstatnou historii těchto etnolingvistických skupin (Peru, povodí řeky Ampiyacu) a ovšem jejich parametry statistické (lze-li v případě tak malých seskupení vůbec o statistice mluvit), sídelní a také sociální strukturu; poslední dva prvky jsou – etnologicky vzato – dosti důležité. V této souvislosti se objevuje výraz „kmen“, všudypřítomný termín, zejména v populárnější literatuře; Sandra Satrapová však uvádí výraz „kmen“ jako identifikátor mluvčích jazyka bora v případě, kdy se ztotožňují se svým klanem; to by bylo možná vhodné téma pro terminologickou spekulaci; jde o úkaz neobvyklý, ale o to více zajímavý. 

Pro své zkoumání mezigeneračního přenosu jazyka vychází autorka z Fishmana a jeho „reversinglanguage shift“; to je šťastné rozhodnutí, neboť jde o vysoce prestižního autora; efekty, samozřejmě, jsou poněkud jinou záležitostí. Sandra Satrapová v souvislosti s reversalem rozlišuje tři typy mluvčích: bilingvní, monolingvní ve španělštině a pasivní v bora/murui. Co není úplně banální, spíše závažnější a snad i zajímavějšíje autorčino konstatování, že „obě komunity jsou bilingvní bez funkčního rozdělení jazyků“, čímž autorka míní, že užití bora/murui a španělštiny nelze od sebe oddělit v závislosti na doméně užití jako je rodina, zaměstnání, škole (strana 7); to je diference s ohledem na klasickou sociolingvistiku. Je jistě chvályhodné, že se Sandra Satrapová věnovala detailnějšímu přiblížení postojů. 

Závěr, jak se sluší na pojednávané téma, je spíše pesimistický, lze-li se takto subjektivně vyjádřit. Autorka píše: „Obyvatelé Pucaurquilla (místo obou komunit – FV) si uvědomují, že jazyky bora a murui se nacházejí v situaci zániku a že v této problematice hraje zásadní roli nejmladší generace. (strana 14). Závěr, stejně jako celek přítomné studie, jeví standardní podobu, úroveň i výsledky, leč – a to se mi zdá okouzlující –podobu, jež je obohacena autorčiným terénem, řekněme směle „autentifikována“ autorčiným terénem, smyslem pro detail a naprosto zvládnutou, vzorně vybranou bibliografií. 

Z mých poznámek je snad zjevné, že článek Sandry Satrapové doporučuji jednoznačně k otištění. 

Snad bych ještě uvedl jedinou námitku, či spíše námět: týká se titulu; nestačilo by napsat jen?: Jazyky huitoto murui a bora: sociolingvistická perspektiva nebo situace? 

11. 6. 2014, Praha


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.