Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku Martina Štefka Proces přestavby a proměny nedemokratického režimu v ČSSR

PhDr. Emil Voráček, DrSc.

Historický ústav AV ČR, v.v.i.


Zpět


Autor se zabývá vývojem československého státně byrokratického režimu v jeho závěrečném období, tedy zhruba 5 let. K práci přistupuje na základě poměrně obšírné heuristiky, v jejímž rámci prošel několik klíčových archivních fondů v Národním archivu i jeden zahraniční. Obdobně provedl soudě dle textu obsáhlé rešerše v relevantní literatuře, přičemž se pochopitelně jednalo o výběr. Zřejmě vychází z obsáhlejší diplomové práce (uvedené v seznamu literatury) a zde předkládá stať v poměrně koncentrované podobě. Hypotéza, kterou vyslovil v úvodu práce, se podle jeho názoru potvrdila (proces přestavby v ČSSR jako svébytná etapa nedemokratického režimu, spíše než jako nedokončený projekt). 

Kladné stránky textu

Díky důkladné heuristice autor přistupuje k nejednoduchému tématu, dosud nedostatečně zkoumaném, z pohledu širšího záběru. Jeho argumentace je proto vyvážená, kompaktní a slušně pramenně podložená. Ve stručném teoreticko-metodologickém úvodu (daném možnostmi rozměru stati) přibližuje problematiku inkrementalismu, českému čtenáři zřejmě nepříliš známou.

Analýzu provádí ve dvou krocích, nejdříve se zabývá teoretickými představami, načež následuje vnitrostranický vývoj KSČ v letech 1986–1988. Rokem 1989 se již nezabývá, protože jej považuje za samostatné, od zkoumané problematiky se odlišující téma. Do značné míry tomu tak nebylo, nicméně zde jistou kontinuitu nepochybně nalezneme. Problémem materiálově doslova „nabitých“ studií je použití jednotlivých faktů jako základu pro potvrzení vývojové linie, zde linie proměny režimu. Je zde pak nebezpečí určitého zkratkovitého přístupu, recenzent by přivítal určité rozvedení obecnějších hodnocení (právě oněch skoků), namátkou např. o politice Gorbačova vůči tehdejším zemím sovětského bloku. Za jednoduchou tezí se skrývá daleko bohatší zázemí. Nebudu však tvrdit, že se jedná o chybu, spíše autor se snažil zkratkou ušetřit prostor, což však naopak čtenáři může trochu vadit.

Práce je stylisticky dobře zpracována, je čtivá, technicky dobře připravena.   

Záporné stránky textu a chyby

Heuristiku by mohl autor doplnit období 1988 materiály ze skromného fondu Miloš Jakeš uloženého v Národním archívu (dosud není zpřístupněn odborné veřejnosti). Když autor hovoří o procesu přestavby v ČSSR jako svébytné etapy nedemokratického režimu, měl poněkud přesněji rozvést právě otázky kontinuity a diskontinuity, přestavba jako taková začala být připravována systematičtěji až v roce 1989, s tím, že bude odstartována až v první polovině 1990 (příprava nové ústavy, ekonomická reforma etc.).   

Doporučuji text k publikaci po zapracování výše uvedených doporučení, ovšem s přihlédnutím k možnostem celkové délky stati. 

Praha, 14. 5. 2012


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.