Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek na článek Vztah literatury a společenské situace: postkolonialismus v pojetí Edwarda Saida

Mgr. Daniel Nemrava, PhD.

Katedra romanistiky FF UP v Olomouci


Zpět


Autorka se ve své kritické studii zaměřila na problematiku vztahu literární vědy a společensko-politické situace. Výchozím bodem její studie je teorie postkolonialismu, respektive esej Orientalismus od Edwarda W. Saida, a její aplikace při rozboru literárních děl. Autorka podrobně analyzuje Saidovu metodologii, která byla východiskem k odhalení způsobu fungování ideologie koloniálního diskursu v literárním textu. Studie nejprve stručně definuje pojmy postkolonialismus a orientalismus v Saidově pojetí, dále se zevrubněji zabývá vztahem těchto pojmů k literatuře. Nevyhnutelně se musela dotknout problematického vztahu literární teorie a politiky. Zde je zdůrazněna role marxistické teorie, reprezentované např. Terrym Eageltonem, kterou však Said přímo neaplikuje na svou analýzu orientalismu, neboť se zřejmě chtěl vyhnout ideologické pasti, přestože se s marxismem v mnohém shoduje. Jak ale autorka podotýká, v Saidovi lze přece jen odhalit stopy politické angažovanosti a ideologie. Zde mohl být připomenut Saidův postoj k palestinské otázce, který se odrazil v jeho „kontrapunktickém“ čtení. Možná by však stál za zmínku vliv nejvýznamnějšího západního marxisty Antonia Gramsciho a jeho teorie hegemonie, bez níž by dle Saida „nebylo možné porozumět kulturnímu životu průmyslového Západu“. Zato je zde velmi dobře okomentován zásadní vliv Michela Foucaulta a Saidova aplikace jeho teorie diskursu. Poukaz na riziko tzv. „uvěznění“ v diskursivní situaci předjímá další problém, na který autorka upozorňuje a jímž je sporná autenticita nového pohledu na skutečnost. Said souzní s postmoderní teorií a zastává pluralitu pohledů, kriticky se staví k imperiálnímu diskursu a hegemonii kultury, ale přitom byl touto kulturou formován a silně ovlivněn. V závěru své práce se autorka vrací k Saidovu pojetí literární vědy a shrnuje několik kritických pohledů. Významná kritika od Homiho Bhabhy je zde však prezentována pouze zprostředkovaně díky studii Angely McRobbie. Analýza je doplněna o kritické názory britských literárních kritiků Kennetha M. Newtona a Terryho Eagletona, kteří jsou ve studii citováni vůbec nejčastěji. Možná by bylo vhodné problematiku vztahu literatury a politiky doplnit o sociologický pohled např. Pierra Bourdieua (Pravidla umění. Geneze a struktura literárního pole) a jeho teorie polí, zejména pole kulturního, respektive literárního. Bourdieu klade například důraz na specifickou roli intelektuálů při vytváření symbolické moci a symbolického násilí a tím i spoluvytváření světa, který je kriticky analyzován v Saidově Orientalismu. Je nicméně pochopitelné, že limitovaný rozsah studie nemůže postihnout problematiku v plné šíři. Práce je shrnutím několika klíčových pohledů na jednu tematickou linii Saidova díla a dle mého názoru splňuje kritéria vědecké studie po formální i po obsahové stránce. Výstižnost a srozumitelnost studie dokazuje hluboký vhled do problematiky a přes drobné výtky uvedené výše tuto práci považuji za přínosnou pro další bádání.   

Doporučuji tento text k publikaci

 

 

 


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.