Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek studie Lenky Vlčkové Způsob „uchopení“ feminity v 2. polovině 19. století : tělo, tradice a církev jako determinant výchovy aneb disciplinace, lokalizace, panoptikum.

Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D.

Historický ústav Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno


Zpět


Autorka studie se věnuje zejména sledování dobového paradoxu 19. století, spočívajícího na jedné straně v cílené přípravě dívek a žen na jejich „životní“ roli manželky, matky, hospodyně a na druhé straně v záměrné absenci sexuální osvěty a výchovy. Tento zajímavý jev autorka přibližuje nahlédnutím dominantních genderových rolí dané epochy stojících na konceptu oddělených sfér. V této souvislosti je zohledňována i otázka biologické determinace jako východiska a zároveň i nástroje vytváření genderových rolí a identit. Současně je zde tematizován i společenský vliv církve. Pro analýzu výše uvedeného paradoxu se autorka mimo vnějších sociálních struktur a procesu socializace/disciplinace žen pokouší také o nástin vnitřních psychologických faktorů utvářejících genderovou identitu.

Autorka se ve své studii opírá o dostupnou sekundární literaturu v českém jazyce (až na jednu výjimku) věnovanou dané problematice a své závěry čerpá také z pramenů osobní povahy, dobových příruček a tehdejších popularizačních článků. Významný interpretační rámec tvoří zejména Foucaultův koncept moci s důrazem na rovinu tělesnosti, který v reflexi sexuality a tělesnosti posledních let představuje poměrně obvyklé výkladové východisko.

Předkládaná studie rozpracovává téma, které bylo dosud v českém prostředí pouze naznačeno. Autorka se, zejména svojí snahou o zachycení vnitřních motivů žen při vytváření jejich postoje k daným otázkám, pouští na problematické pole dané omezenou pramennou základnou, a tím i možnostmi rekonstrukce a interpretace. Této skutečnosti si je však autorka vědoma a výslovně ji uvádí. I přes to je uvedený pokus nosný a nastiňuje všechny základní faktory. Studie působí kompaktním dojmem, jednotlivé části na sebe navazují a doplňují se. Závěry odpovídají vytčeným cílům, byť míra zobecnění je vzhledem k těžišti zájmu – sledování vnitřního „světa“ ženy – již z principu poměrně nízká. Přesto se v daných možnostech o toto naznačení autorka pokouší.

K jinak zajímavé a jistě přínosné studii považuji za důležité uvést několik kritických poznámek. Autorka studie v názvu ani v anotaci neuvádí geografické vymezení svého bádání. Z použitých pramenů však vyvstává, že se soustředila na oblast českých zemí. Tato poznámka neupozorňuje jen na „formální“ nepřesnost, ale budí další otázky. Při koncipování úvodní části, vymezující základní dobový diskurz s užitím konceptu oddělených sfér, autorka pracuje s překladovými pracemi (Abramsová, Bocková), které však čerpají své závěry především z anglosaské oblasti. Míra industrializace, a tím i rozvoje moderní společnosti (což jsou jedny ze základních určujících faktorů konceptu oddělených sfér), je však v tomto prostředí odlišná od (jiná než ve) středoevropské oblasti. Nabízí se tedy otázka, zda je tento přenos bez problémů. V této souvislosti se jako diskutabilní může jevit i samotný koncept oddělených sfér, který byl v posledních letech podroben výrazné kritice. V českém jazyce tyto základní problémy a interpretace nastínila např. Daniela Tinková ve svém příspěvku „Oddělené sféry“ – tradiční polarita nebo dědictví 19. století? (in: Milan Řepa (ed.), 19. století v nás. Modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly, Praha 2008, s. 458-470.) Pokud autorka koncept oddělených sfér považuje za nosný, bylo by podle mého soudu vhodné upozornit na jeho limity (spočívající např. v případě českých zemí na obrozeneckém apelu aktivního působení žen pro „blaho národa“ – byť tento apel skrývá svoje další paradoxy).

V této souvislosti se jako limitující může jevit i výše uvedená práce především s domácí a překladovou literaturou. Znalost zahraničních prací zabývajících se danou problematikou – zejména pak problémy tělesnosti – by mohla v budoucnu autorce nastínit další možnosti a přiblížit dosavadní širší reflexi problému.

Následující poznámky se pak týkají konkrétních míst v textu: 1) Autorka využívá pro svoji argumentaci citaci ze vzpomínkové knihy Stefana Zweiga „byl to prohřešek proti pojmu svatosti ženy“ (s. 5). Mezi základní archetypy ženy však vedle „světice“ patřila i „nevěstka“, který se zejména v souvislosti s tělesností plynule prolínal s prvně uvedeným. 2) Autorka hovoří o rozvoji „vědy o ženě“ v 18. století (s. 5). Terminologie je v tomto případě nepřesná, stávající vědy se začaly stále více zajímat o ženy, ale samostatná „femologie“ či něco podobného nevzniklo. Pokud je mi známo. 3) Autorka hovoří o odvrhnutí konceptu ženy jako nedokonalého muže. Uvádí přechod od pojetí méněcennosti k jinakosti. Navrhuji tento přerod blíže vysvětlit (např. v poznámce), nezasvěcenému čtenáři/ce tato zajímavá a důležitá diference nemusí být zcela jasná. 

Studii Lenky Vlčkové „Způsob „uchopení“ feminity v 2. polovině 19 století: tělo, tradice a církev jako determinant výchovy aneb disciplinace, lokalizace, panoptikum v druhé polovině 19. století“ považuji za přínosnou a doporučuji k publikaci.  

V Brně dne 28. března 2011


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.