Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


Posudek článku PhDr. Ondřeje Vojtěchovského Československo, Jugoslávie a chorvatská ustašovská emigrace v první polovině 70. let

Mgr. Tomáš Chorbák, Ph.D.

Fakulta humanitních studií UK


Zpět


Článek Ondřeje Vojtěchovského Československo, Jugoslávie a chorvatská ustašovská emigrace v první polovině 70. let mapuje relativně okrajovou, přesto však zajímavou kapitolu československo-jugoslávských vztahů v období po roce 1945, zachycující konfrontaci tehdejších bezpečnostních orgánů ČSSR s fenoménem chorvatské krajně pravicové emigrace. Oživení nacionalistických nálad v Chorvatsku bezprostředně souviselo s porážkou tzv. chorvatského jara v roce 1971, jež představovalo svébytnou syntézu reformního komunismu se stále ostřeji formulovaným programem separace od jugoslávského státu. Nacionalistické myšlenky se etablovaly i v prostředí jugoslávských gastarbeitrů chorvatského původu, jež dodalo staré ustašovské emigraci z doby po druhé světové válce novou dynamiku, projevující se v rostoucím počtu teroristických a sabotážních akcí. Československo, izolované železnou oponou, se stalo jedním z okrajových jevišť tohoto procesu. Československé bezpečnostní orgány pohlížely na protijugoslávskou emigraci rozporně. Normalizační režim při své ideové rigiditě a sterilitě nesympatizoval s titoismem, který považoval za jednu z komponent ideologické diverze vedoucí ke „krizovým společenským jevům“ na konci 60. let, byť prestiž „titovského modelu“ začala na počátku 70. let nezadržitelně pohasínat. Na druhé straně udržoval s Titovou Jugoslávií pragmatické ekonomické vztahy výhodné pro obě strany. Navíc si moskevská a na ni úzce vázaná československá diplomacie zvykly na titoistickou Jugoslávii  jako na geopolitickou realitu a přes antipatie založené v již relativně vzdálené minulosti neměla reálný zájem na destrukci jugoslávského státu, což bylo naopak cílem chorvatské ustašovské nebo s ustašovci sympatizující emigrace. Navíc v ideologické rovině nemohla tehdejší ČSSR najít s ustašovskými separatisty společnou řeč. Jak Vojtěchovský ve své studii dokazuje, zcela jiný přístup volily československé bezpečnostní složky v případě levicové prosovětské emigrace, když v ní byl přítomen chorvatský nacionální komponent. Přestože Praha ani Moskva již dávno se stalinskou emigrací nemohly v reálně politické rovině počítat, nepřestávaly jí poskytovat ochranu a příležitostně ji používat jako nátlakový prostředek na bělehradský režim. 

Studie vychází z autorova kontinuálního mnohaletého zájmu o existenci jugoslávské protititovské emigrace po roce 1948. Vojtěchovský se systematicky zabývá vývojem jejích proudů a postojů a instrumentalizací jejích aktivit československými státními, stranickými i bezpečnostními orgány. Práce je solidně materiálově dokumentována z českých a srbských archivů. Projevuje se v ní autorova detailní znalost přístupu československých úřadů k jugoslávské emigraci zasazeného do širšího kontextu československo-jugoslávských, respektive jugoslávsko-sovětských vztahů. Studii Ondřeje Vojtěchovského jako inspirativní dílek do pestré a ambivalentní mozaiky československo-jugoslávských relací po roce 1948 doporučuji k publikování v časopise Člověk. 

Praha 19. února 2009


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.