Jana Králová se narodila v r. 1950. Vystudovala Filosofickou fakultu
Univerzity Karlovy, obor španělština-čeština. Od r. 1974 je na FF UK zaměstnána
a získala zde většinu vyšších akademických hodností (PhDr., CSc., Doc.).
Profesury dosáhla v r. 2005 na univerzitě v Olomouci. Nyní vyučuje na Ústavu
translatologie FF UK, od r. 2003 je také proděkankou pro studijní záležitosti FF
UK. Je členkou řady oborových organizací. Je vdána.
Ve volném čase se věnuje četbě (má v oblibě knihy Karla Čapka a Davida
Lodge), v letních měsících pak rekreační turistice.
1. Věnujete se translatologii, teorii a praxi překladu. Můžete povahu
tohoto oboru nějak přiblížit?
Translatologie se jako integrovaná vědní disciplina konstituovala
v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Jedna z nejrozšířenějších
koncepcí paradigmatu translatologie ji dělí na teoretickou, která se zabývá
obecně teoretickými problémy překladu a tlumočení, deskriptivní, jejímž
předmětem je popis překladu a tlumočení jako „materiálu“ pro teoretická studia a
aplikovanou, která zahrnuje praktické překládání, ale i didaktiku překladu,
kritiku překladu apod. Z řady pojetí translatologie je mně nejbližší tzv.
polysystémová teorie, která chápe originál a jeho překlad v nejširších
souvislostech, tedy originál je součástí výchozího polysystému, je vytvořen
výchozím jazykem, spadá mezi texty vytvořené autory originálu na konkrétním
místě a v konkrétním čase (časoprostorové souřadnice) a za dodržení konkrétních
sociokulturních parametrů. Z tohoto pojetí originálu pak vyplývá, že překlad
nemůže být „zrcadlem“ originálu, ale byl vytvořen nejen jiným jazykem, ale také
se zařazuje mezi texty vytvořené autory cílového polysystému, vykazuje odlišné
časoprostorové souřadnice i sociokulturní parametry. Mj. ne vždy si uvědomujeme,
že toto pojetí překladu bylo do značné míry předjato v pracích klasiků Pražské
školy, zejména Jana Mukařovského a Felixe Vodičky.
2. Má translatologie své opodstatnění jako samostatná věda? Je natolik
specifická, než aby byla třeba součástí lingvistiky?
Doufám, že se mi do značné míry podařilo poukázat na to, proč se v evropském
i světovém měřítku translatologie konstituovala jako samostatná disciplína – na
rozdíl do lingvistiky a filologie je pro translatologii zkoumání příslušného
jazyka a literatury nikoli cílem, ale prostředkem pro pochopení překladu jako
specifického typu mezikulturní komunikace. Je třeba mít na paměti, že
překladatel, ale ani tlumočník, nejsou zpravidla adresáty výchozího sdělení, ale
jsou jeho specifickými příjemci a musí se být schopni s touto skutečností
vyrovnat.
3. Translatologie se mi z Vašich odpovědí jeví jako věda bytostně
interdisciplinární. Jak tedy vypadá spolupráce s jinými obory na Filosofické
fakultě UK?
Prostor pro spolupráci je zejména v oblasti deskriptivní – dlouhodobě a
pravidelně spolupracujeme s Fonetickým ústavem, jehož pracovníci pro nás učí
nejen Kontrastivní lingvistiku I. – fonetiku a Techniku mluveného projevu pro
tlumočníky, s dalšími filologickými pracovišti spolupracujeme zejména při
koncipování výběrových předmětů. Z povahy translatologie však vyplývá, že
v rámci Filozofické fakulty je pro nás cenná i spolupráce s pracovišti
nefilologickými – Ústav světových dějin a Středisko iberoamerických studií při
výuce Dějin a kultury příslušných jazykových oblastí, Ústav politologie při
výuce Mezinárodních vztahů, Katedra sociologie se částečně podílí na výuce Metod
vědecké práce. Naši studenti navíc mají možnost navštěvovat kurzy právnického
jazyka na Právnické fakultě UK. V doktorském studiu je pak pro nás velmi cenná
spolupráce s Ústavem české literatury a literární vědy.
4. Vysokoškolského vzdělání jste dosáhla na Filosofické fakultě UK, od té
doby jste zde nepřetržitě zaměstnána. Můžete tedy nejspíš říci, zda a jak se
pojímání Vašeho oboru na Filosofické fakultě za tu dobu změnilo.
Oboru se nyní věnuji více než třicet let a mohu konstatovat, že v době, kdy
jsem na oboru začínala, právě přešel z bývalé Univerzity 17. listopadu na FF UK
jako samostatná katedra překladatelství a tlumočnictví a prakticky až do
devadesátých let si stál podstatně blíže jednotlivým filologiím než dnes (to
ostatně do značné míry odpovídalo postavení oboru i v mezinárodním měřítku), za
velký úspěch lze považovat, že koncem osmdesátých let získali studenti oborů
překladatelství a tlumočnictví alespoň možnost získat titul PhDr. ve svém oboru,
do té doby byly odkázáni na jednotlivé konkrétní filologie a vzhledem k tomu, že
jejich příprava byla přece jen odlišná, to pro ně často bylo dost komplikované.
Od devadesátých let se obor vůči jednotlivým národním filologiím výrazně
vymezuje, klade důraz na propojení akademické a profesní složky přípravy
absolventů, získal mezinárodní akreditaci CIUTI, v národním měřítku se nám
podařilo akreditovat samostatný doktorský studijní program translatologie.
5. Jakým jazykům se studenti translatologie na Filosofické fakultě UK
věnují?
Ústav translatologie zajišťuje výuku magisterských studijních oborů
překladatelství - tlumočnictví angličtina, překladatelství-tlumočnictví
francouzština, překladatelství - tlumočnictví němčina, překladatelství -
tlumočnictví ruština, překladatelství - tlumočnictví španělština a doktorský
studijní program translatologie. Samozřejmě jedním z pracovních jazyků je vždy
čeština.
6. Znalost cizího jazyka je pro překladatele či tlumočníka jistě podmínkou
nutnou. Je ale podmínkou dostačující?
Z povahy translatologie vyplývá, že dobrá jazyková výbava je jedním
z předpokladů ke studiu, sama o sobě ještě neznamená, že uchazeč bude mít i
potřebné překladatelské / tlumočnické vlohy. Proto stojí přijímací zkoušky na
obory překladatelství a tlumočnictví na pomezí mezi zkouškou znalostní a
talentovou.
7. To mě přivádí k o otázce, jaké texty převládají v rámci vlastního
studia? Literární či neliterární?
I když těžiště profesní složky přípravy spočívá zejména v oblasti
neliterárního překladu a redakce, součástí povinného studijního plánu
specializace překladatel je i literární překlad. Navíc mezi učiteli Ústavu je
řada oceněných překladatelů, takže jsou pravidelně vypisovány i výběrové
semináře zaměřené na překlad vybraných žánrů uměleckého textu. Nabízíme i
překlad pro titulkování a dabing, o tyto disciplíny mají zájem i studenti
dalších oborů FF.
8. Má vlastně vůbec smysl texty dělit na literární a neliterární? Zrovna
translatologie by mohla být k takovému dělení dosti skeptická...
Myslím, že je zde třeba odlišovat hledisko teoretické a aplikační –
chápeme-li překlad jako předmět zkoumání, odlišování překladu literárního a
neliterárního asi opravdu nemá smysl, snad jen, že v literárním překladu jsou
některé rysy vyplývající z rozdílu výchozí a cílové kultury nápadnější.
V oblasti aplikační však podle mého názoru rozdíl existuje – překlad literární
přece jen vyžaduje větší dávku specifických předpokladů, tedy toho, čemu se
obvykle říká talent.
9. Z Vaší odpovědi na první otázku našeho rozhovoru také soudím, že
translatologie má mnoho co říci k metodologickým otázkám obecně. Zejména
polysystémové pojetí, k němuž se v úvodu hlásíte. Kdybych se Vaší myšlenku
pokusil srozumitelně vyjádřit v konkrétní otázce: Znamená to, že texty – obecně,
ale cizojazyčné zvláště – nelze v pravém slova smyslu překládat, ale pouze
vykládat? Že žádný překlad – byť by jakkoli zohledňoval podmínky, za nichž
původní text vznikal – nebude reprodukcí původního, ale vždy novým výkladem,
jehož přesvědčivost přitom nebude zdaleka vyplývat jen z vnitřní logiky toho
kterého jazyka?
Je logické, že pokud sám překladatel tvoří součást cílového polysystému,
výsledek jeho práce nemůže být pouhou reprodukcí původního textu. Na druhé
straně jazyk, jímž je překlad vytvořen, není z hlediska translatologického ničím
jiným než „materiálem“, který sám vstupuje do široce pojatých sociálních a
kulturních vztahů. Mj. také proto vymezování určitých vztahů mezí originálem a
překladem je vždy vázáno na konkrétní textovou dvojici a je považováno za
jedinečné. Z toho, co jsem se tu pokusila vysvětlit tedy vyplývá, že překlad
nemůže nebýt interpretací výchozího textu, ať si to chceme přiznat nebo ne.
10. Zohledňuje výuka translatologie také to, že překládat – ve smyslu mé
předchozí otázky – je třeba nejen mezi cizími jazyky v obvyklém slova smyslu,
ale obecně třeba mezi jazyky jednotlivých vědních oborů?
Máte-li na mysli vnitrojazykový překlad v Jakobsonově slova smyslu, pak
procvičování řekněme převodu mezi jednotlivými žánry tvoří součást určité
průpravy před vlastním překladem a je v podstatě součástí i moderních metod
jazykové výuky.
11. Vraťme se ale k praktičtějším otázkám. Jak je to s uplatněním
absolventů translatologie?
Magisterské studijní plány oborů překladatelství a tlumočnictví mají
mezinárodní akreditaci v konsorciu světových překladatelských škol CIUTI a to
zvyšuje možnost uplatnění našich absolventů nejen na domácím, ale zejména na
evropském trhu práce.
12. Jakou profesní dráhu absolventi nastupují? Překládají a tlumočí, nebo
zůstávají spíše v akademickém prostředí a rozvíjejí translatologii jako vědní
obor?
Vzhledem k podmínkám, které nabízí současný pracovní trh, je velmi obtížné
získávat studenty pro doktorský studijní program translatologie z řad absolventů
FF, absolventům z jiných fakult pak zpravidla chybí v dostatečné míře právě
zvládnutí translatologického modulu, ale často i jakákoli obecná metodologická
průprava. Vzhledem k tomu, že doktorský studijní program translatologie byl
akreditován poměrně nedávno, nemá mnoho absolventů, a i ti nemnozí dali před
akademickou kariérou přednost práci v Evropských institucích a ve státní správě.
13. Obraťme nyní pozornost k Vaší vlastní specializaci, kterou je španělská jazyková
oblast. Co Vás k ní přivedlo?
Ke španělštině mne počátkem šedesátých let přivedly tehdy vysílané kurzy
československého rozhlasu, které byly, pokud to mohu ze současné perspektivy
posoudit, velmi moderní. Nejsem z Prahy, v Plzni se tehdy španělština
nevyučovala v pravidelných kurzech ani na jazykové škole, a proto jsem si velmi
brzy, jako studentka druhého nebo třetího ročníku střední školy, amatérsky
vyzkoušela i doprovodné tlumočení. Myslím, že to bylo velmi důležité – viděla
jsem smysluplnost celé záležitosti a u španělštiny vydržela. Ještě před
maturitou se mi podařilo složit státní zkoušku na jazykové škole v Plzni – v r.
1968 jsem měla pořadové číslo 6.
14. Opakovaně jste přednášela v zahraničí. V 70. a 80. letech na Kubě,
v 80. a 90. letech ve Španělsku, naposledy jste byla ve Španělsku před pár
týdny. Na jaká témata jste při svých stážích přednášela?
Témata, na jaká v zahraničí přednáším, se mění – od konkrétních témat spíše
lingvistické orientace postupně přecházím k otázkám obecnějším a metodologickým,
v současné době mají největší ohlas témata zaměřená na vysvětlování principů
Pražského lingvistického kroužku v jeho klasickém období.
15. S jakým ohlasem se české bádání ve Vašemu oboru v těchto zemích
setkává? Jaké „jméno“ česká translatologie má? (Především teoretická a
deskriptivní, protože aplikovanou lze asi jen těžko porovnávat.)
V oblasti translatologie, jako ostatně v dalších disciplinách, se projevuje
fakt, že pokud jsou práce publikovány v češtině, jejich mezinárodní ohlas je
velmi omezený. V Španělsku je např. zakladatelská práce Jiřího Levého Umění
překladu ze šedesátých let známa pouze „z doslechu“, přes německou verzi, proto
je i pro odborné publikum celá řada pojmů, které u nás běžně užíváme, v podstatě
objevem. Není tedy náhodou, že bychom rádi s kolegou, prof. Miguelem Ángelem
Vegou, odborníkem na dějiny překladu a translatologie a překladatelem z němčiny,
rádi připravili její španělský překlad, ale všechno záleží na penězích.
O jménu české translatologie svědčí nejen zájem o publikace v oboru, na
nichž se významnou měrou podílejí i naši doktorandi, ale rovněž pozvání
k přednáškám na nejrůznější španělské instituce, nejen univerzitní. V širším
mezinárodním měřítku je pak podstatnou skutečností i to, že PhDr. Zuzana
Jettmarová, MSc., ředitelka našeho ústavu, je členkou poradního výboru
translatologické řady prestižního evropského vydavatelství John Benjamins
Publishing Company.
16. Vaše akademická dráha není spojena jen s oborem translatologie,
s volbou nového děkana se uzavírá Vaše funkční období jako proděkanky pro
studijní záležitosti. S jakými záměry jste do této funkce v r. 2003 nastupovala
a do jaké míry se Vám je podařilo uskutečnit?
Pro tyto účely jsem se zaměřila na své programové prohlášení – z úkolů v něm
uvedených se mi podařilo realizovat hodnocení výuky studenty včetně aplikace
výsledků v něm obsažených, a to i přes výhrady jak ze strany studentů, tak
pedagogů, rozšíření návrhů o akreditaci strukturovaného studia, byl vypracován
nový studijní a zkušební řád, byla stanovena pravidla pro podávání akreditací
nových studijních programů, rozšířilo se přiznávání účelových stipendií
studentům za výsledky v oblasti vědecké práce, interní doktorandi, kteří končí
studium ve standardní době studia nebo ji nepřetáhnou o více než jeden rok,
dostávají také účelové stipendium jako jakousi „cílovou prémii“, daří se nám
uvést systém do kurzů celoživotního vzdělávání, některé kurzy získaly akreditaci
MŠMT, pro kurzy dalšího vzdělávání učitelů jsme rovněž získali rozvojové granty
a grant EU v rámci programu JPD3, v současné době připravujeme zapojení fakulty
do Operačního programu rozvoje lidských zdrojů . Z kroků, které jsem v této
oblasti podnikla, považuji za nepřínosnější vytvoření nové koncepce učitelského
studia, včetně akreditace doktorského studijního programu didaktika konkrétního
jazyka, jehož cílem je mj. zajistit personální obnovu sboru učitelů didaktiky.
17. Začátkem listopadu r. 2005 byly zveřejněny výsledky průzkumu vnímání
FF mezi pražskou veřejností. Jak by mělo být s výsledky naloženo? Kolegium
děkana je vzalo na vědomí, ale asi by nemělo zůstat jen u toho...
V této otázce s vámi nesouhlasím – závěry výzkumu byly aplikovány při
prezentaci FF na veletrhu EXPOLINGUA a na Informačním dnu UK, budou využity i
při přípravě Dne otevřených dveří 14. 1. 2006.
18. Jak výsledky průzkumu sama hodnotíte? Překvapilo Vás něco? Ať už
příjemně, ať nepříjemně?
Nemile mne překvapila zejména malá informovanost veřejnosti o možnostech
uplatnění absolventů, proto jsme se rozhodli i pro Den otevřených dveří
připravit o každém oboru tištěnou informaci o tzv. profilu absolventa, tedy o
tom, pro jaké profese je připraven.