Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Recenze na knihu „Národní bezpečnost Běloruské republiky“

Vydáno dne 01. 01. 2006 (3169 přečtení)

Nacionalnaja bezopasnosť Respubliki Bělarus. Sovremennoje sostojanije i perspektivy, Minsk, 2003, 562 stran, ISBN 985-442-092-8.


Monografie vydaná společně minským Institutem národní bezpečnosti a Ekonomickým ústavem Akademie věd Národní bezpečnost Běloruské republiky: současný stav a perspektivy pečlivě analyzuje současný stav národní bezpečnosti a metody jejího zabezpečení v Běloruské republice. Analyzuje oblasti politiky, ekonomiky, ekologie, humanitární, informační a vojenskou. Autoři navrhují model zabezpečení národní bezpečnosti, volají po zachování existujícího politického zřízení a analyzují možné hrozby současné vládnoucí elitě.

Z patnácti autorů je deset ekonomů, jeden sociolog, jeden historik, jeden vojenský odborník a dva ideologičtí pracovníci. Mezi autory jsou např. uvedeni Michail Mjasnikovič (bývalý ředitel prezidentské kanceláře, nyní předseda Akademie věd), Olga Šimova (Státní ekonomická univerzita, vedoucí katedry ekonomiky využívání přírody), Pjotr Nikitěnko (ředitel Institutu ekonomiky Akademie věd), G. Kulakov (ekonom, Národní technická univerzita), Vladimir Bespalyj (sociolog, Státní institut řízení a sociálních technologií), Vasilij Jermaškevič (vedoucí oddělení ekonomiky potenciálu přírodních zdrojů Institutu ekonomiky Akademie věd), Vladimir Gusakov (místopředseda Akademie věd, ředitel Institutu agrární ekonomiky Akademie věd), Sergej Šmatok (plukovník, náčelník naučně-vojenského odboru Ministerstva obrany).

Kniha byla vydaná v ruštině, což plně odpovídá stavu vzdělání současné politické, vojenské a úřední elity, která byla vychovávána v ruských školách a běloruská kultura a běloruský jazyk je pro ni často cizorodým prvkem.

Autoři předkládají koncepci a modely zajištění národní bezpečnosti běloruského státu, ukazují principy a podmínky systému zabezpečení národní bezpečnosti, rozpracovávají kritéria přerozdělení kompetencí orgánů státní moci a úřadů při realizaci národních zájmů a prevenci možných hrozeb.

Současný stav národní bezpečnosti Běloruské republiky je podmíněn celou řadou faktorů, z nichž hlavním je rozpad státních a veřejných institucí v období zániku SSSR. Na nové trendy odpověděla první koncepce národní bezpečnosti, kterou přijala běloruská vláda v roce 1995, v roce 2001 byla novelizována. Hlavním státním orgánem, který koncepci zajišťuje je Bezpečnostní rada státu.

Poslední léta 20. stol. byly pro Bělorusko přelomové. Hlavní prioritou rozvoje Běloruské republiky je „budování demokratického sociálního právního státu a formování občanské společnosti (…) Uskutečnění daného zájmu předpokládá zabezpečení efektivního fungování politického systému státu, existence občanského míru, národního souhlasu a sociální stability“. Důležitým předpokladem je nalezení rovnováhy politických zájmů občanů a státu a společenská podpora realizované vnitřní a zahraniční politiky.

Hrozbu společenské bezpečnosti mohou představovat nedostatky a chyby ve státním řízení a v činnosti politických lídrů, orgánů moci a rozhodnutí vedoucí k delegitimizaci politického zřízení, sociálním konfliktům, občanské neposlušnosti a masovým protestům obyvatelstva nebo jednotlivých skupin a v konečném důsledku k anarchii.

Hrozbu politické bezpečnosti představují sociálně-politické jevy, procesy a činnosti (nebo nečinnosti) politických subjektů, které vedou k porušení územní celistvosti a ztrátě státní suverenity, k radikálním (kvalitativním) změnám ve veřejném životě, nebezpečným deformacím nesoucí sebou těžké sociální následky pro jednotlivce, veřejnost a stát, a také výzvy k destabilizaci politických vztahů.

Hrozbou zahraničněpolitické bezpečnosti je rozšíření NATO na východ, realizace Severoatlantickou aliancí koncepce přijímání vojenské síly bez souhlasu OSN a OBSE, a vzrůstající hrozba terorizmu.

Vojenskou bezpečností se rozumí stav vojenských sil, které, jak autoři přiznávají, v plné míře neodpovídají současným požadavkům a nezabezpečují plně obranyschopnost země, nedokáží plně využít dostupné síly, prostředky a zdroje s cílem předejít, lokalizovat a neutralizovat vojenské hrozby.

Ekonomická bezpečnost je aktuální v souvislosti s urychlenými procesy globalizace světových ekonomických vztahů a vzájemné integrace mnohých států. Jednou ze základních hrozeb ekonomické bezpečnosti může být neefektivnost systému ekonomického řízení, při kterém je proces přijímání rozhodnutí příliš dlouhý a potřebuje mnoho času pro získání důvěryhodné informace a odsouhlasování v ústředních orgánech moci. Trh požaduje rychlá rozhodnutí, smělost a adaptaci.

Uskutečnění práv občanů na ekologickou bezpečnost, možnost rozvoje fyzických a duchovních sil, intelektuální rozvoj, právo na zdravý životní styl, musí být důležitým veřejným zájmem. Ekologická bezpečnost je pod hrozbou zejména v důsledku prioritního rozvoje těžkého průmyslu v uplynulých desetiletích bez ohledu na důsledky pro přírodu, a také katastrofou v JE Černobyl.

Další prioritou je informační bezpečnost. V nedávné době (v Sovětském svazu) veřejnost pocítila všechnu tíhu důsledků manipulace s informacemi, negativní působení na vědomí lidí, kulturu, estetické a duchovní cennosti běloruského národa. Jedním z faktorů, které tvoří hrozbu národní bezpečnosti, je porušení nebo ohraničení práv občanů v informační sféře. A právě úplnost uspokojení informačních potřeb osobnosti, veřejnosti a státu je základním faktorem informační bezpečnosti. Hrozbami je ale i technologická závislost na importu zahraničních informačních technologiích, nedokonalost a nedůslednost rozvoje normativní právní báze.

Bezpečnost v humanitární oblasti znamená existenci podmínek pro normální fyzický a duchovní rozvoj jednotlivce, veřejnosti a státu.

Jednou z hrozeb pro vnitřní bezpečnost je podle mínění autorů sociálně-politické napětí ve společnosti, destabilizace sociálně-politické situace, které se projevují sociálními konflikty mezi rozličnými subjekty politického pole, národnostních, mezikonfesijních a mezietnických konfliktů. Patří sem i rozkol společnosti v zásadních otázkách, připravenost aktivně se účastnit v (protiprávním) boji s cílem hájit své zájmy. Důležitým indikátorem je nespokojenost obyvatelstva kvůli materiální situaci, stupeň vnitropolitické stability, která odráží vztah skupin obyvatel, které z jedné strany klidně a více méně lehko snášejí těžkosti spojené s přechodovým obdobím a jsou připraveni trpět, a z druhé strany těmi, kteří „dále tak žít nemohou“. Základní formou realizace sociálně-politického napětí jsou demonstrace, autoři uvádějí, že 10 % obyvatel je připraveno účastnit se i nepovolených demonstrací. Důležitým ukazatelem je stupeň důvěry ke státním institucím, která od roku 1996 stoupala, v roce 1998 byla navrcholu, a poté až do roku 2002 (uzávěrka knihy) rapidně klesala. Podle autorů se situace propadla od „stability“ v roce 1998 do „dezintegrace“ v roce 2002, což představuje vysokou převahu nespokojených, nárůst negativních impulzů ze strany společnosti vůči státní moci. „Situace je stabilní, jestli je důvěra k vládě vysoká, a důvěra k opozici se nachází (míří) k dolní křivce, obyvatelstvo je spokojeno s prací orgánů státní správy a svou materiální situací. Pravda je, že taková situace může vést k autoritárnímu systému vládnutí.“ Naopak „nestabilita politické situace vzniká při pádu důvěry ke vládě a růstu důvěry k opozici. Takové rozložení sil může vést k masovým politickým konfliktům s vyplývajícími důsledky pro stát a společnost.“

Jako klíčovou hodnotí autoři informační bezpečnost. Normativně a sociálně neregulované způsoby formování veřejného mínění mohou přivést k lživému a falešnému odrážení ve veřejnosti existujících problémů a mohou nanést společnosti škody. Televizní a rozhlasové pořady rozdmýchávající situaci, protiřečivost informací a scházení důvěryhodných informací přivádí společnost ke stresovým stavům. Zásadním nebezpečím jsou zahraniční média, která na území států SNS formují názory domácích voličů, což může ohrozit stabilitu a bezpečnost společnosti. Ve světě jsou masmédia demonopolizovaná a existuje mnoho nezávislých vydavatelů, což může vést k subjektivitě politického zpravodajství.

Obecné povědomí považuje Bělorusko za zaostalý stát, který nemá žádné národní zájmy, státní koncepce národní bezpečnosti je přitom dostatečně propracovaná, a nechybí ani praktická naplnění této koncepce. Nedostatek finančních prostředků je v Bělorusku často doháněn propracovanými právními normami a opatřeními rozpracovávanými pro konkrétní otázky sestavenými komisemi. Přestože jde o oficiální vládou posvěcenou publikaci, která je využívána při univerzitní výuce a při výuce personálu bezpečnostních složek, je psána střízlivě a vychází z empirických faktů, což může být překvapující. Autoři se totiž opírají o výsledky výzkumů soukromých agentur NISEPI (v roce 2004 byla vládou zakázána) a Novak, univerzitní časopis Sociologija a čerpají z údajů opozičních novin (BDG). Nezávislé zdroje jednoznačně převažují nad oficiálními.

Ve světle událostí posledních let je evidentní, že výkonná moc vychází z výsledků této práce ve všech směrech. Jako příklad lze uvést vytěsnění zahraničních (zejména ruských) médií z běloruského informačního prostoru, přijetí nového znění trestního zákoníku, který drasticky zpřísňuje tresty za tzv. destabilizaci sociálně-politické situace, připravovaný zákon o informační bezpečnosti, izolace skupin obyvatelstva od zahraničních vlivů (ztížení cestování studentů a státních úředníků), zavedení povinné výuky státní ideologie ve školách, a v neposlední řadě důsledné monitorování činnosti vnitropolitických oponentů a zahraničních organizací angažujících se v Bělorusku ze strany KGB a Bezpečnostní rady státu, ale i prostá snaha vlády o ekonomický růst a zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Bezprostřední monitorovací práci pravděpodobně vykonává KGB, Bezpečnostní rada, respektive její jednotlivé komise, poté rozpracovává opatření protipůsobení možným hrozbám, které ohrožují vládnoucí elity, a které potom státní aparát operativně uvádí v život.


Celá recenze | Autor: Mgr. Lubomír Gombos | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi Zobrazit nebo stáhnout text v PDF formátu


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.