Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Recenze na knihu „Zygmunt Bauman : humanitní vědec v postmoderním světě“ (Z. Bauman, R. Kubicki, A. Zeidler-Janiszewska)

Vydáno dne 01. 05. 2007 (3968 přečtení)

BAUMAN, Zygmunt; KUBICKI, Roman; ZEIDLER-JANISZEWSKA, Anna. Zygmunt Bauman : humanitní vědec v postmoderním světě : rozhovory o umění života, vědě, životě umění a dalších otázkách. Se Zygmuntem Baumanem hovořili Roman Kubicki a Anna Zeidler-Janiszewska; přeložil Jaroslav Müller]. Břeclav : Moraviapress, 2006. 170 s. Knihovna Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97; sv. 8. ISBN 80-86181-82-0.

Zygmunt Bauman (1925), polský sociolog a filosof, není v domácím prostředí osobností neznámou. V českých překladech je k dispozici celá řada jeho prací nebo prací, jejichž byl spoluautorem – pokud mi něco neuniklo, pak jedenáct knih, nepočítaje tuto recenzovanou, z toho zhruba dvě třetiny vyšly od poloviny 90. let 20. st. do dneška, třetina v 60. letech 20. st. –, mnohé z jeho knih vyšly opakovaně a některé starší práce jsou dostupné i ve slovenštině. Přesto recenzovaná kniha není pouze jednou z řady, představuje naopak počin ojedinělý, jak po formální stránce, tak svým zaměřením. Představuje pohled do Baumanovy tvůrčí dílny, specifickou formu Baumanovy autobiografie, jak reálné, tak myšlenkové. Zatímco v ostatních knihách Bauman představuje výsledky své práce, v recenzované knize ukazuje, jakou cestou k těmto výsledkům došel a dochází. Kdybych hledal stručné vyjádření, parafrázoval bych nadpisy některých kapitol této knihy: Bauman ukazuje, co to znamenalo a znamená, být humanitním/sociálním vědcem a obecně intelektuálem ve 20. a na počátku 21. st..

Recenzovaná kniha je zápisem rozhovoru „o umění života, vědě, životě umění a dalších otázkách“, který s Baumanem vedli dva profesoři poznaňské univerzity, Roman Kubicki a Anna Zeidler-Janiszewská. (Oba zpovídající jsou profesními filosofy, to se přirozeně odráží v jejich otázkách, v tématech, která nastolují. Bauman je sice spíše sociologem, v tomto případě to ale není zásadní problém, neboť jednak filosofii vystudoval – v době jeho studií nebyla sociologie v Polsku oficiálním vědním oborem –, jednak sám sebe za filosofujícího sociologa či sociologizujícího filosofa pokládá a jasnost hranice mezi těmito obory opakovaně zpochybnil.) Rozhovor byl veden po dva roky, dílem osobně, dílem korespondenčně. Jedná se přitom opravdu o rozhovor, tedy dialog, resp. „trialog“, v němž sice hlavní váhá spočívá na Baumanových odpovědích, ale oba zpovídající jsou aktivními účastníky, nikoli pouze mechanickými stroji na kladení otázek.

Rozhovor je formálně rozčleněn do šesti kapitol. S výjimkou té poslední, která je věnována Baumanovu vztahu k umění a je relativně uzavřená, jde však o rozdělení skutečně pouze formální. Tematicky se jednotlivé kapitoly překrývají, k problémům se účastníci rozhovoru vracejí opakovaně, někdy v nové souvislosti, někdy v téže souvislosti. (Jde o rozhovor věnovaný životním osudům a myšlenkám určitého člověka, text se pokouší lineárně zachytit něco, co ve skutečnosti působí paralelně. Je tedy pochopitelné, že některé pasáže jsou do jisté míry redundantní.) Rozhovor je poměrně otevřený a je z něj dobře patrné, jak se sám Bauman během života myšlenkově proměňoval a jak se spolu s tím měnil i jeho literární styl a podoba jeho knih. Rozhovor je svým způsobem obrazem vyrovnávání se starého Baumana s Baumanem mladým, Baumana dnešního s Baumanem jako začínajícím vědcem. Pro české prostředí má tento rozměr textu svůj význam v tom, že máme možnost posoudit obě etapy Baumanova života, neboť v obou byl do češtiny překládán a v obou měl na české prostředí vliv, v oblasti sociologie dokonce mimořádně silný.

Po obsahové stránce najdeme v rozhovoru všechna velká Baumanova témata: podoba a úkoly sociologie, propojení vědních oborů, úloha a postavení intelektuálů, vztah vědy a umění, svoboda a její podoby, problém moderny a postmoderny. Zejména posledně jmenované téma prolíná celým rozhovorem a v jeho světle jsou ostatní problémy nahlíženy – Bauman je nepochybně jedním z nejvlivnějších sociologů postmoderny, autorem, který (především) široké veřejnosti zprostředkoval plastický obraz proměny světa na přelomu 20. a 21. st., který výstižně popsal, co to vlastně v praxi znamená žít v „postmoderní situaci“. K oněm velkým tématům se v rozhovoru pochopitelně přidružuji témata další – nebo jsou v rámci těch velkých témat pojednána – jako např. psychologie, náboženství, literární styl, práce v akademickém prostředí, publikační činnost, globalizace nebo specifické podmínky vývoje sociologie ve východním bloku. (Právě „polská“ témata, jako třeba vývoj sociologie ve východním bloku nebo problémy, jimž musí v globalizovaném světě čelit věda „malého národa“, resp. „malého jazyka“, budou pro domácího čtenáře jistě velmi zajímavá a možná pro něj ještě cennější než pro čtenáře v západní Evropě.) Nechybí ani v užším slova smyslu autobiografické vzpomínky na vlastní akademickou dráhu, na životní osudy, ale tyto nejsou jádrem textu, spíše jen dokreslují vývoj myšlenkový. Výsledný obraz pojednávaných témat a vlastně celého rozhovoru odpovídá obrazu, který Bauman od 80. let 20. st. vytváří ve svých knihách: různorodost, mnohoznačnost, nejasnost, rozostřené hranice či rozpad hranic vůbec. (Připomínám však, že jde o projev uvědomělého konání, nikoli o roztříštěnost či nejasnost jako nechtěný výsledek snahy říci příliš mnoho.) V pojetí jednotlivých témat nepředstavuje recenzovaná kniha oproti knihám z poslední doby žádný zásadní zvrat, vyjádření těchto témat se však maximálně přiblížilo Baumanově dnešní představě o úloze sociologie a podobě odborného textu – dialog se čtenářem, široce srozumitelný a poskytující prostor pro jeden z nevýraznějších rysů Baumanova literárního stylu, metaforiku. Nikoli tedy platónský dialog, který je dialogem jen pro forma a ve skutečnosti se za ním skrývá monolog Moudrého, nýbrž skutečný dialog, otevřený a inspirující k zamyšlení.

S Baumanem samotným v této recenzi polemizovat nehodlám – již proto, že s ním z větší části souhlasím –, drobnou výtku k obsahu knihy bych však měl. Jak jsem již zmínil výše, skutečnost, že Kubicki a Zeidler-Janiszewská jsou profesními filosofy, přirozeně ovlivnila charakter diskuse, volbu témat a znění otázek. Většina textu se odvíjí od té či oné filosofické debaty či přístupu, přičemž drtivě převažuje filosofie evropská a v užším smyslu kontinentální, zvláště pak německá – např. opakované návraty k autorům kritické teorie –, poměrně výrazně je zastoupena též filosofie francouzská. Anglosaská filosofie nápadně absentuje, po filosofii pragmatismu, nebo naopak analytické filosofii ani památky. Dokonce ani o autorech Baumanovi myšlenkově tak blízkých, jako je Richard Rorty – v přednášce u příležitosti udělení Ceny Nadace Vize 97 jej sám Bauman opakovaně připomněl –, není v rozhovoru ani zmínka. K anglosaskému prostředí obecně se vrací vlastně jen sám Bauman, odkazy na vliv americké sociologie, na Thomase Parsonse a systémovou sociologii, poznámkou o polemice s E. P. Thompsonem. Kubicki ani Zeidler-Janiszewská se na prostředí, v němž Bauman prožil přinejmenším polovinu své akademické kariéry – od r. 1971 byl profesorem university v Leedsu – a které je mu dodnes domovem, ptají jen zcela epizodně a vlastně jen v souvislosti s Baumanovými pocity, nikoli v souvislosti s filosofií či vědou obecně. A přitom právě zde se Bauman myšlenkově zcela přerodil, právě zde se stal tím, čím dnes je... Je jistě možné říci, že otázky byly podřízeny Baumanovu myšlenkovému vývoji a že v něm se opíral převážně o autory kontinentální, pokud už ale byl jako základní diskurs zvolen diskurs filosofický, znamená úplné opomenutí filosofie anglosaské přece jen jisté ochuzení.

Bez zajímavosti není v případě recenzované knihy ani vydavatel. O vydávání Baumanových knih se od poloviny 90. let 20. st. dělí Sociologické nakladatelství (SLON) a nakladatelství Mladá fronta, epizodně se přidalo Argo. (Čas, který uplyne mezi vydáním originálu a vydáním českého překladu, je přitom v domácích podmínkách poměrně krátký a je tomu tak nejen dnes, ale bylo tomu tak, byť z jiných důvodů, i v 60. letech 20. st..) Recenzovanou knihu však nevydalo žádné z velkých nakladatelství, nýbrž nakladatelství Moraviapress, resp. Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Stalo se tak u příležitosti předání ceny jmenované nadace právě Baumanovi na podzim 2006. (Z vydávání knih laureátů Ceny se již stala tradice, v minulých letech tato nadace vydala např. texty Umberta Eca, Roberta Reicha, Petra Vopěnky nebo Phillipa Zimbarda.) Ediční příprava anotované knihy však byla stejně svěřena prof. Miloslavu Petruskovi, který stojí za vydáváním Baumanových prací ve SLONU.

Rozhovor je doplněn stručnou předmluvou editorů originálu, Baumanovou přednáškou, jíž v říjnu 2006 děkoval za udělení Ceny Nadace Vize 97, krátkým životopisným medailonem a ediční poznámkou Miloslava Petruska, věnovanou zejména polskému kontextu Baumanova vývoje.

Recenzovaná kniha může posloužit jak lidem, kteří se s Baumanovým dílem ještě nikdy nesetkali, tak lidem, kteří jej naopak znají dobře. Pro ty prvé může být kniha dobrým úvodem do studia a stručným přehledem témat, jimž se Bauman věnoval a věnuje – úvodem o to cennějším, že do své práce uvádí sám autor –, pro ty druhé může představovat zdroj velmi poučných a nezřídka překvapivých informací o myšlenkové genezi Baumanových textů, o kontextu. Pro obě skupiny pak může být cennou inspirací: pohledem do zákulisí vědeckého života, do oblasti daleko méně uspořádané a ovlivněné daleko více faktory, než jak by se mohlo z výsledků vědeckého bádání zdát; jde vlastně o stručný katalog problémů, jimž musí dnešní humanitní/sociální vědec čelit. A přitom právě tato oblast představuje oněch devět desetin pomyslného ledovce vědeckého života, které jsou očím veřejnosti zpravidla skryty…


Celá recenze | Autor: PhDr. Martin Polášek, PhD. | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi Zobrazit nebo stáhnout text v PDF formátu


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.