Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Recenze na knihu "Bílý orel - Rudá hvězda. Polsko-sovětská válka 1919-20 a "Zázrak nad Vislou" (N. Davies)

Vydáno dne 01. 09. 2007 (4455 přečtení)

Davies, Norman. Bílý orel – Rudá hvězda : polsko-sovětská válka 1919 – 1920 a „Zázrak nad Vislou“. 1. vyd. Praha : BB/art, 2006. 311 s. ISBN 80-7341-939-4.

V záplavě titulů týkajících se vojenských konfliktů 20. století je jen velmi obtížné nalézt téma, které by bylo na českém knižním trhu nové. I tolik donedávna opomíjená španělská občanská válka či tzv. zimní sovětsko-finská válka se v posledních letech dočkala několika překladů a vydání, které je staví svou původností na roveň stokrát převyprávěných příběhů druhé světové války. Knihy zabývající se výhradně sovětsko-polskou válkou roku 1920 jsou, pokud vím, v českém jazyce pouze dvě. První titul (Czubiński, Antoni. Rusko-polská válka v letech 1918 – 1921. První sovětský útok na Evropu., 1. vyd. Brno: Nakladatelství Bonus A, 1996, 476 str.) neměl úspěch a podstatná část nákladu skončila v síti prodejen „Levné knihy“. Polský autor napsal své dílo výhradně pro polské zájemce o historii, pro které zřejmě nebylo nutné každou postavu polských dějin zevrubně popisovat či vysvětlovat polské dobové reálie. Rušivě a neobjektivně působil rovněž jednostranně polský pohled na události.

Britský historik Norman Davies byl této zaujatosti ušetřen. Připočteme-li k tomu jeho znalost polského a ruského jazyka, můžeme jeho statut cizince považovat za výraznou výhodu. Ač je kniha Normana Daviese minimálně třicet pět let stará, není vydání českého překladu chybou ani neuvážeností. Jistě, studovat archivní materiály v době bipolárně rozděleného světa za železnou oponou nebylo zřejmě úplně pohodlné, ale to knize na kvalitě nijak neubralo. Autor podrobně prostudoval britské archivy a částečně i ty polské. Frustrace z nemožnosti prostudování sovětských archivů zřejmě způsobila, že Davies zařadil do svého díla i pasáž (str. 175-178), která podrobně popisuje stávky a demonstrace britských levicových dělníků na podporu ruských bolševiků. Je to jistě zajímavé, ale s tématem to až tolik nesouvisí. V této souvislosti kontrastuje jen pár odstavců o blokaci zbraní pro Polsko na československém území.

Edice dokumentů i literatura sovětské či polské provenience byla vždy poznamenána nacionální a politickou neobjektivitou, s čímž autor počítal a zdárně dokázal získat nadhled. Polské prameny a literatura jsou částečně použitelné pouze z období 1921 – 1939. O sovětské straně ani nemluvě. To samé platí pro literaturu ruských emigrantů v čele se Lvem Trockým. Vzhledem k tomu, že autor značnou pozornost věnuje vztahu britské diplomacie k probíhajícímu konfliktu, poněkud chybí studium francouzských pramenů, jelikož francouzská diplomacie sehrála mnohem důležitější roli.

Kniha je rozdělena do sedmi přehledných kapitol, a jelikož je psána pro anglicky hovořící čtenáře, je srozumitelná i pro laika. Každá postava je představena krátkým životopisným odstavcem, každá historická událost je uvedena předchozím vývojem. Davies často užívá citací pamětníků, což text oživuje a zesiluje pocit autentičnosti. Jestliže Antoni Czubiński popisuje polsko-sovětskou válku neosobně jako regulérní mezinárodní válku se všemi náležitostmi plánů, strategií, taktiky, logistiky, divizí, dělostřelectva, praporků na mapě apod., pak Norman Davies vidí chaotickou válku složenou z mnoha chyb, náhod, zmatených potyček špatně vyzbrojených oddílů. Znalci bojů mezi československou a maďarskou armádou na Slovensku v letech 1918 – 1919 nacházejí nečekaně velké množství podobností a paralel. Autor nestraní Polsku, ani Sovětům, a dokonce ani Britům. Uvádí vždy pohledy obou stran. Tam, kde se shodují, považuje popisovanou událost za skutečnost. Kde se rozcházejí, tam nastupuje pohled třetí strany, vlastní kritická úvaha, nebo je ponecháno na čtenáři, aby si udělal obrázek. Davies je obezřetný vůči mýtům a nebojí se různé zakořeněné legendy otevřeně vyvracet.

Například – ač je součástí podtitulu termín „Zázrak nad Vislou“, v knize jsou tomuto zázraku věnovány pouze dvě strany (str. 198-199). Tolik opěvovaný „Zázrak na Visle“ byl ve skutečnosti pouze sice razantní sovětský útok, ale útok bez záloh. Šest vysílených a neúplných sovětských divizí zaútočilo na poprvé v tomto konfliktu vybudovanou souvislou a silnou obranu, která byla obvyklá v právě skončené zákopové „Velké válce“. Tři linie zákopů, ostnatých drátů krytých kulomety a dělostřelectvem. Sovětský útok prorazil první linii, ale jelikož nebyly ztráty nahrazeny novými silami, stále slábnoucí útočník si na druhé linii vylámal zuby a záhy se dal na ústup. „Obecně přijímané pojetí bitvy o Varšavu má k pravdě tak daleko, že je člověk v pokušení připisovat to záměrné a vědomé falzifikaci. Jenže vykalkulovaná lež dost dobře nemůže být tak účinná. Ve skutečnosti zde stojíme před klasickým příkladem všeobecného sebeklamu...“ (str. 222)

Czubiński podtitulem První sovětský útok na Evropu jasně polsko-rusko válku definuje jako válku evropského významu. Přímo se vnucuje podobnost se středověkým vpádem Tatarů, tureckým nebezpečím a sovětskou expanzí na závěr druhé světové války. Ostatně boj proti bolševismu byl hlavním argumentačním strašákem polské diplomacie vůči západoevropským mocnostem v době konfliktu. Davies si této zdánlivě drobné nuance u polských historiků všímá a uvádí skutečnost na pravou míru. Totiž, že export komunismu Rudou armádou do Německa byl pouze plánovaný vedlejší produkt případného vojenského úspěchu u Varšavy, který se vzhledem k naprosté vyčerpanosti sovětského Ruska jevil jako dosti utopický.

Text je vybaven poznámkovým aparátem, což splňuje alespoň minimální nároky na odborný text. Nechybí bibliografie, vysvětlivky ani rejstřík. V době, kdy leckteré historické publikace připomínají spíše obrázkové knihy nebo omalovánky, je poněkud riskantní vydat titul bez fotografií. Nevím, do jaké míry to souvisí s právy na české vydání britského originálu, ale fotografie například maršála Pilsudského vyloženě schází. Zvláště, když je v textu podrobně popisována jeho fyziognomie. Naopak výtečným pomocníkem při četbě je užití map bojišť, kde si čtenář může konfrontovat své představy o pohybu znepřátelených vojsk.

V každé publikaci je možné nalézt chyby, ani zde tomu není jinak. Je však obtížné rozeznat, kdy k chybě došlo u autora, při překladu nebo až během tisku. Překlad se celkem vydařil. Zvláště zeměpisné údaje Polska, Litvy a Běloruska jsou velmi těžkým oříškem, jelikož „posunutím“ Polska po druhé světové válce o několik set kilometrů na západ vznikl v této oblasti neskutečný zmatek s původními a současnými názvy. Ženy překladatelky (a nejen ony) většinou mají výrazný problém při překladech vojenských a technických termínů. Zde je však nepřesností relativně málo, rovněž tiskové chyby je těžké až nemožné nalézt. Názvy vojenských oddílů jsou většinou uvedeny správně, jen poněkud rušivým dojmem působí zmínka o pruských uniformách a pruských hranicích (str. 43, 268). Rovněž vojenská letadla neměla výpustě pro bomby, ale spíše pumovnice či pumové závěsníky (str. 126). Tamtéž se autor rozplývá nad kulometem chrlícím 200 kulek za minutu, což je zarážející, protože letecké kulomety té doby měly kadenci minimálně v rozmezí 500 až 900 výstřelů za minutu. Několikrát opakovaný termín automatická puška je nesrozumitelný. Vhodnější by bylo užití buď dobového výrazu strojní puška či jednoduše kulomet, pokud se ovšem nejednalo o poloautomatické pušky nebo samopaly.

Ač je tento titul po odborné stránce překonán novějšími pracemi soudobých polských a ruských historiků, pro českého čtenáře je tato zdařilá publikace vhodná bez ohledu na úroveň historických znalostí. Laika kniha zaujme a dozví se mnoho nového, historik se nebude nudit a dojde mu mnoho nečekaných souvislostí evropských dějin. Anglicky píšící autoři literatury faktu většinou tvrdošíjně čerpají pouze z anglicky psaných pramenů. Díky této své nekompetentnosti pak jsou schopni psát o historii jiných národů neskutečné a neověřené nesmysly, které se pak po překladu do češtiny objevují v nemalém množství na našem knižním trhu. I přes občasná autorova sporná tvrzení můžu s klidným svědomím prohlásit, že kniha Normana Daviese „Bílý orel – Rudá hvězda“ mezi ně nepatří.


Celá recenze | Autor: PhDr. Jan Michl | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi Zobrazit nebo stáhnout text v PDF formátu


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.