Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Recenze knihy "Moderní podnikatelské elity - metody a perspektivy bádání" (J. Štaif, ed.)

Vydáno dne 15. 12. 2007 (3165 přečtení)

ŠTAIF, Jiří (ed.). Moderní podnikatelské elity. Praha : Dokořán, 2007. 439 s. ISBN 978‑80-7363-153-6. (Vydáno ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy)

Sborník Moderní podnikatelské elity – metody a perspektivy bádání, jehož editorem je J. Štaif, vznikl v rámci výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 0021620827 „České země uprostřed Evropy v minulosti a dnes“, jehož nositelem je FF UK. Dílčí badatelský projekt Ústavu hospodářských dějin FF UK je vymezen tématem „Hospodářské elity v českých zemích (1848–1948) ve středoevropských nacionálních souvislostech. Formování, hospodářská strategie a společenská role“. Výzkum potrvá celkem pět let a byl započat v roce 2005. Sborník vychází jako soubor referátů, přednesených v této souvislosti ve dnech 25.–26. listopadu 2005 na vědeckém kolokviu věnovaném metodologii a teorii podnikatelských elit. Skladba referujících je dostatečnou demonstrací toho, že se výzkumnému týmu podařilo pro tento náročný badatelský úkol získat historiky téměř všech generací a zastupující regiony nejen Čech a Moravy, ale také Slovenska.

V úvodní kapitole knihy seznamuje editor sborníku a ředitel výše zmíněného ústavu J. Štaif čtenáře se stavem výzkumu a historiografickou tradicí věnující se tématu podnikatelských elit, která je pro současné bádání podnětná. Pro některé z nás snad může být překvapivé, že toto téma reflektovali, přes veškerá omezení a překážky stavěné do cesty dobovými okolnostmi, někteří historici již před rokem 1989. Za konceptuálně nejvýznamnější Štaif považuje stať P. Horské-Vrbové „K otázce vzniku české průmyslové buržoazie“, otištěnou v roce 1962 v ČSČH. Podle Štaifa se s některými tezemi Horské-Vrbové bude muset vyrovnat také současné bádání o podnikatelských elitách. Dnešní historický výzkum moderního podnikání má svého nejsoustavnějšího a nejdlouhodobějšího reprezentanta v ostravském historikovi Milanu Myškovi, který toto bádání také výrazně metodologicky ovlivnil. Myška je například autorem učebního textu „Problémy a metody hospodářských dějin I.“ z roku 1995 a „Historické encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století“ z roku 2003. Mezi dalšími badateli na tomto poli jsou zmiňováni také V. Průcha a jeho autorský kolektiv, zabývající se hospodářskými a sociálními dějinami v letech 1918–45, J. Pátek, věnující se podnikatelům v meziválečném období, a Z. Kárník, zaměřující se na hospodářské elity v prvním díle své syntézy České země v éře první republiky.

Sborník je členěn do šesti částí – 1. Metody, koncepty, výhledy, 2. Integrační výzkumy, 3. Etnické, regionální a komunální aspekty, 4. Kvantitativní přístupy, 5. Oborové aspekty a 6. Různorodé pohledy.

První část, obsahující celkem čtyři příspěvky, se jeví jako zásadní, neboť vypovídá o metodologickém a teoretickém uchopení tématu a perspektivách analýzy tak, jak ji chápou jednotliví členové výzkumného týmu.

V prvním příspěvku, nazvaném Moderní podnikatelské elity (koncepty, procesy, interakce a reprezentace), se J. Štaif pokusil objasnit základní přístupy k problémům moderních elit. Jako principiální předpoklad pro historické bádání obecně chápe autor konceptualizaci tématu, až po něm má následovat empirický výzkum. Tento postup má zajistit nejen metodologickou sebereflexi, kterou do historikovy práce vnáší, ale poskytuje také možnost do jeho výzkumu vložit vyšší míru reprezentativnosti, neboť umožňuje díky jistému „předporozumění“ tématu redukovat a ukáznit výstupy jeho práce. Pro potřeby konceptualizace bádání o moderních podnikatelských elitách autor objasňuje některé základní pojmy a procesy, které jsou pro výzkumné téma stěžejní, čímž zároveň unifikuje jak terminologii, tak badatelské pole, ve kterém se jeho tým bude pohybovat. Jako inspirativní vzor uvádí několik zahraničních výkladů využitelných pro tento případ. Nosnou se mu jeví například teorie P. Bourdieua, který přišel s typologií kapitálů uplatnitelných ve společnosti (fyzický, ekonomický, kulturní, sociální, symbolický) a zajišťujících jejich nositelům komparativní výhody oproti jejich konkurentům na různých sociálních polích. Teoretiky hojně citovanými také dalšími autory této kapitoly jsou G. Stimmer a W. Stahl, používající vlastní měřítka elitnosti. V závěru svého příspěvku J. Štaif shrnul společné východisko všech zkoumání participujících na tomto projektu v sedmi různých ukazatelích elitnosti moderních podnikatelů, které je třeba analyzovat – ukazatel výkonu, ukazatel vůdčí pozice v hospodářských rozhodovacích procesech, ukazatel různých společenských sítí, které vůdčí pozici podnikatele podporují, ukazatel tzv. symbolického kapitálu, ukazatel míry, intenzity a efektů interakcí mezi různými poli společenského dění, míra kontinuity ve formování moderních podnikatelských elit. Pak je zapotřebí ještě doplnit tyto analýzy o reprezentativní soubor historických dokumentů subjektivní povahy, které poskytnou informace o podnikatelské mentalitě, životním stylu a vytváření kulturních vzorů. Další příspěvky první části sborníku, také od kmenových pracovníků ústavu, nás na příkladu již zcela konkrétních výzkumů jednotlivých typů podnikatelských elit seznamují se způsoby a komplikacemi, jež takto aplikovaná metodologie přináší.

Druhý oddíl sborníku shrnuje další čtyři příspěvky pod společným označením Integrační výzkumy. Pohled, který se poněkud vymyká tématu elit v podnikání, přináší M. Pullmann. Ten se věnuje elitě nikoliv podnikatelské, ale tzv. nové elitě, tedy takové, která vznikla až ve 20. století (jako příklady autor uvádí skupiny, do kterých patří odboráři, novináři, úspěšní intelektuálové, ženy atd.). Ilustrujícím příkladem, na němž autor rozehrává svou argumentaci, je vznik „skupiny s nadprůměrným vlivem“, která paradoxně vznikla uvnitř hnutí proklamujícího se tradičně jako protielitářské – v hnutí socialistickém. Jeho stať Socialisté v Čechách kolem roku 1918 – alternativa či diskontinuita „elit“ vnáší jako téma základní otázku, a to jaký vliv má konflikt, případně konsenzus, na reprodukci a proměnu skupin „nadprůměrného vlivu“, tedy nových elitních skupin formovaných ve 20. století. Prostřednictvím Pullmannovy argumentace, podložené pramennými výzkumy o roce 1918 a roli socialistického hnutí v něm, postupně nahlížíme, že situace krize nabývají v moderních společnostech zvláštního významu, neboť kromě tradičních elit se v takových situacích o moc a prestiž utkávají osobnosti a skupiny zcela nové, neetablované. Kromě konfliktních situací, které produkují „nové elity“, je důležitý také konsenzus s těmi, kdo jsou nositeli společných představ, myšlenek, symbolů. Na příkladu socialistického hnutí autor dokazuje, že tzv. nové elity se prosazují skrze schopnost artikulovat zájmy a postoje těch sociálních uskupení, které je již deklarovaly, a prosadit jejich naplnění v ohniscích rozhodování. Z toho důvodu se Pullmann domnívá, že bádání o elitách 20. století by se mělo zaměřit na komunikaci, na konkurenci kolektivních identit, na zápasy o hegemonii apod. Pro uchopení tématu je také třeba porozumět vztahu mezi těmi, kdo ovlivňují, a těmi, kdo jsou ovlivňováni, tedy mezi „elitou“ a „neelitou“.

Třetí část sborníku nese název Etnické, regionální a komunální aspekty. Seznamuje nás například se stavem slovenské historiografie zkoumající problematiku hospodářských elit, dále podnikáním a podnikatelstvem v procesu urbanizace v druhé polovině 19. století nebo v procesu budování moderní městské infrastruktury. Zajímavým příspěvkem je článek M. Vojáčka, který pojednává o osobnosti staročeského politika a majitele velkostatků Maleč a Modletín F. L. Riegera a jeho vztahu k podnikatelským elitám. Vojáčkův článek je přínosný zejména pro pregnantní seznámení čtenářů s vlastní metodologií výzkumu a využitím teoretických východisek, jež je dokladem důkladné sebereflexe autora, majícího k dispozici velké množství pramenů obsažených v Riegerově písemné pozůstalosti. Zařazení Vojáčkova článku právě do třetí části sborníku souvisí nejen s místem, kde Rieger podnikal, ale souzní také se závěrem, ke kterému autor dospěl. „Vůdce národa“ F. L. Rieger, který dával zájmům svého národa přednost před vlastními podnikatelskými zájmy, se celý svůj život snažil pozvednout jak svůj národ, tak region, ve kterém podnikal, a to jak vlastní činností politickou, tak i podnikatelskou.

Následující oddíl Kvalitativní přístupy přináší kromě příspěvku J. Hájka, který se snaží odhalit vývojové trendy v sociálně profesní struktuře funkcionářů pražské burzy, především metodicky podnětné články V. Běliče, L. Burgerové a B. Štolleové. Zatímco první zmíněný, z katedry logiky FF UK, vytváří předpoklady pro využití počítačové tzv. relační databáze pro práci historika, obě výše jmenované autorky aplikují práci s databází na vlastní výzkumy. Tím je v prvním případě téma židovských podnikatelských elit v Teplicích-Šanově v letech 1938–1945, v případě druhém se jedná o analýzu manažerských elit v době nacistické okupace. Využití metod, které byly doposud užívány především v přírodních vědách, skýtá nepochybně nové možnosti a perspektivy dalšího směru bádání. L. Burgerová píše v tomto kontextu, že její výzkum židovských podnikatelských elit v Teplicích „je dnes nemožný bez kvantitativně zpracované a strukturované databáze, která je nástrojem pro definování vztahů a souvislostí mezi jednotlivými entitami“ (str. 269) a dle jejího názoru pomáhá překonat neúplnost relevantních pramenů. To ovšem neznamená, že by si Burgerová a Štolleová zároveň neuvědomovaly úskalí těchto přístupů. Především reflektují fakt, že moderní kvantifikační metody pracují pouze na základě nivelizovaných a unifikovaných dat a neumějí uchopit volné formy zápisu, které jsou pro historikovu práci nezbytné. Je proto kladen důraz na to, že „i ty nejsofistikovanější kvantifikační metody by měly sloužit kvalitativnímu (a kvalitnímu) výzkumu“ (str. 272). Naznačený směr výzkumu obou autorek je jistě zajímavý, otázkou ovšem zůstává, nakolik bude využit potenciál zmíněné metodiky a zdali skutečně přispěje k lepšímu pochopení zkoumaných témat.

Část Oborové aspekty zachycuje několik pokusů o zhodnocení struktur v konkrétních technických a hospodářských oborech. Hovoří-li se v příspěvcích o elitách, vymezují autoři možnosti jejich existence z pohledu jednotlivých aspektů, jistě takových, které tvoří hlavní osu jejich badatelské práce. Tak odbornice na dějiny techniky a vedoucí katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd Elektrotechnické fakulty ČVUT M. Efmertová shrnula význam nástupu přírodních věd a z nich konstituovaných technických oborů v 19. století, jakož i zodpověděla otázku, jakou pozici zaujali jejich nositelé v soudobé společnosti. Autorka ukazuje, že technický pokrok svými praktickými výsledky ovlivnil soudobou společnost natolik, až se pro ni stal nezbytným, stejně jako společenská skupina jeho vykonavatelů, z které se „od sedmdesátých let 19. století vytvářela nepostradatelná technická elita české společnosti“ (str. 304). Příkladně na praktickém uplatnění vrstvy specialistů zaměřených na elektrotechniku demonstruje, kterak ona specializace může uzurpovat státní úkoly, když o normalizaci a standardizaci elektrifikace nově vzniklého Československa rozhodlo namísto státu odborné sdružení. Další příspěvky této části se zabývají elitami v souvislosti s konkrétními podnikatelskými aktivitami. O možnostech poznání oborových elit skrze jejich stavovské spolky polemizuje na příkladu autodopravy Jan Štermberk, rodiny jihočeských podnikatelů s tuhou (grafitem) jako základ dalšího výzkumu nastiňuje Jiří Dvořák a využitím deníků jako pramenu pro poznání podnikatelů ve strojírenství se zabývá Miloš Hořejš. Stanovit ve svém oboru (tj. u sklářů na Jablonecku) elity se pak snaží Jiří Bareš. Ačkoli je u všech příspěvků evidentní erudovanost autorů, společnou charakteristikou je jejich až druhotný zájem o problematiku, jíž je kniha věnována – už proto bude zajímavé sledovat, jakým směrem se jejich výzkum elit (a jestli vůbec) bude dále ubírat.

Závěrečnou část, nazvanou Různorodé pohledy, pojí především osoby autorů všech pěti příspěvků. Jsou to bez výjimky doktorandi Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK, kteří představují výsledky své práce a zároveň definují směry a metody svého dalšího bádání. Charakteristický je především precizní výčet dostupných pramenů a vymezení tezí dalšího badatelského zájmu. Ze zmíněných autorů se vymyká článek Jakuba Machka, který nabízí odlišný úhel pohledu na problematiku. Jako jediný ze všech přispěvatelů se zaměřuje na reflexi podnikatelských elit širokou veřejností. Na základě svého předchozího výzkumu, jenž se zabýval beletristickými utopiemi v meziválečném Československu, se pokouší rekonstruovat ideální představu podnikatele. Zmíněný typ literatury disponuje nejen schopností zaměřit se na problémy soudobé společnosti, ale zároveň projektovat její představy na společnosti ideální. Byť se jedná pouze o velmi úzce vymezené téma, založené na omezené pramenné základně, je to nepochybně jedna z možných cest, kterými by se výzkum podnikatelských elit mohl v budoucnu ubírat.

Při finálním hodnocení nemůžeme přehlédnout některé nedokonalosti. Předně, v úvodu jsme sice detailně obeznámeni s tradicí české historiografie zabývající se podnikateli v 19. a 20. století na území českých zemí, nicméně zahraniční badatelé jsou zmiňováni pouze v souvislosti s konceptuálními východisky pro zkoumání elit. Seznámení se závěry západní historiografie ve výzkumu podnikatelských elit by vneslo hned v úvodu knihy inspiraci pro bádání a také by objasnilo význam, který zkoumání elit v moderní společnosti má. Dopady, jež měly závěry západních historiků na poznání vzniku a dynamiky moderní společnosti, by mohly názorně dokumentovat závažnost, kterou má příklon k tomuto badatelskému tématu.

Přispění odborníků specializujících se na různorodá témata hospodářských dějin je jistě pro výzkum podnikatelských elit žádoucí, je však třeba vždy zvážit jejich skutečnou relevanci k tématu podnikatelských elit. Jediným výsledkem pak je, že autoři v závěrech svých příspěvků zkoumání elit zmiňují pouze jako námět či inspiraci pro další bádání, a nikterak tak nepřispívají k dokreslení problému.

Poslední výtka je čistě technického rázu. Sborník sice obsahuje na závěr krátká shrnutí jednotlivých příspěvků buď v anglickém nebo německém jazyce. Otázkou ovšem zůstává, proč je každé z těchto shrnutí napsané v jiném jazyce. Sborník příspěvků s ambicí načrtnout dosavadní stav i výhledy bádání o podnikatelských elitách v českých zemích by nepochybně zasloužil přeložení resumé všech příspěvků do obou jazyků.

Přes určité nedostatky a úskalí je na závěr možno konstatovat, že vznik sborníku „Moderní podnikatelské elity“ lze uvítat. A to ze tří důvodů. Jednak se čtenáři dostává do rukou ucelené shrnutí výsledků dosavadního bádání v oblasti podnikatelských elit, a to především na ÚHS FF UK. Za druhé představuje nové metody a perspektivy bádání, které je možno efektivně využít i v jiných oblastech historického výzkumu. A na závěr je nepochybným přínosem projektu, jehož produktem sborník je, že definitivně vrací do centra zájmu současné historiografie problematiku elit jako celku, jež byla doposud (snad s výjimkou elit šlechtických) vyloučena z okruhu vědeckého bádání. Je to o to přínosnější, když si uvědomíme, že existence podnikatelské elity je výsledkem emancipace moderní občanské společnosti.


Celá recenze | Autor: Pavla Kreuzigerová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi Zobrazit nebo stáhnout text v PDF formátu


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.