Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Recenze knihy "Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě 19. a 20. století - Nationalismus, Gesellschaft und Kultur in Mitteleuropa

Vydáno dne 25. 03. 2008 (3070 přečtení)

POKORNÝ, Jiří; VELEK, Luboš; VELKOVÁ, Alice (eds.) : Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě 19. a 20. století – Nationalismus, Gesellschaft und Kultur in Mitteleuropa im 19. und 20. Jahrhundert : Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2007. 442 s. ISBN 978-80-246-1398-7.

Jako poctu historikovi Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám vydali Jiří Pokorný, Luboš Velek a Alice Velková minulý rok v nakladatelství Karolinum sborník, který již svým titulem, přeloženým i do němčiny, Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě 19. a 20. století /Nationalismus, Gesellschaft und Kultur in Mitteleuropa im 19. und 20. Jahrhundert poukazuje na tematicky i časově pestrou látku.

Sborník vyšel za podpory výzkumného záměru „České země uprostřed Evropy v minulosti a dnes“, jehož nositelkou je Filozofická fakulta UK. Finančně jej podpořila také Komise pro dějiny habsburské monarchie Rakouské akademie věd. Z obou jmenovaných institucí, ale i z ostatních domácích i zahraničních vědeckých pracovišť se rekrutuje také 25 autorů jednotlivých článků.

Kolekci příspěvků předchází tabula gratulatoria a Kořalkův stručný životopis, jenž je zároveň výpovědí o barvité a nelehké profesní dráze nadaného historika, tvořícího ve složitých podmínkách českého státu druhé poloviny 20. století. Tento oddíl je ještě doplněn jubilantovou dosud nepublikovanou bibliografií z let 2001 až 2005, kterou pečlivě a systematicky sestavila jeho manželka PhDr. Květa Kořalková, CSc. Samotné články jsou ve sborníku rozděleny do pěti tematických okruhů. Není tomu náhodou, neboť záměrem editorů bylo vyjádřit prvotřídnímu odborníkovi uznání prostřednictvím konkrétních námětů, jež byly a jsou jeho badatelskému zájmu vlastní. Jednotlivé oddíly tedy nesou názvy: Národy a nacionalismus, Moderní stát a společnost, Dělnická třída a dělnické hnutí, Politická kultura mezi tradicí a modernou, Kultura a vzdělávání.

První úsek sborníku je věnován ve vytyčené době nanejvýš příznačnému jevu – vzniku moderního pojetí národa a jeho modifikacím. Nalezneme zde jména autorů jako např. Lothar Höbelt, Jiří Pokorný anebo Alice a Luboš Velkovi. Podívejme se ale blíže na stať Miroslava Hrocha. Ten si vytkl za cíl ve své stati nazvané „Formování národa jako zápas o moc“ soustředit se na specifickou složku zájmových rozporů v národním hnutí, a to na boj o moc. Takto uchopená problematika je pro něj částečně i novým pohledem na dlouhodobé a intenzivní zkoumání formování novodobé národní společnosti. Autor vychází, podobně jako ve svých dřívějších pracích, ze dvou typologicky odlišných prostředí, tj. z prostoru státu jedné národnosti a z okruhu multietnického impéria. Stěžejní otázkou se pro něj stává konkrétně dopad boje o moc v národnostně pestrém státu. V něm začal být tento zápas podstatný a komplikující situaci vládnoucí elity až ve formě zápolení o politický vliv.Celý text je pak založen na několika teoretických schématech, vypomáhajících Hrochovi dojít k završení problému. Příspěvek je ve své komplexnosti v mnohém inspirativní a díky zmíněným dílčím konceptům může sloužit i jako příklad kvalitně načrtnutého interdisciplinárního výzkumu.

V části pod názvem Moderní stát a společnost se pětice přispěvatelů zabývá faktory, které formovaly novou podobu habsburské monarchie. Jedná se např. o příspěvek k historii zemské železnice v perspektivě jejího ekonomického zázemí od Milana Hlavačky anebo o studii Thomase Kletečky řešící poměr církví a státu v čase revoluce 1848.

Waltraud Heindel pak ve svém referátu zohlednil plně sociální problematiku. Jako určitou skupinu pro svůj výzkum si zvolil úřednictvo v habsburském soustátí v první polovině 19. století. Výběr to jistě nebyl náhodný, neboť byrokracie byla velmi specifickou společenskou skupinou, která se ztotožňovala s ideovou podstatou osvícenského absolutistického uspořádání a zároveň je pomáhala utvářet. Odplatou za loajalitu bylo umožnění poměrně snadného sociálního vzestupu i příslušníkům nižších společenských sfér. Úřednictvo se tak stává novou elitní, svým původem ale již občanskou, společenskou složkou. Nicméně značná provázanost byrokracie se státními zájmy vedla k její zkostnatělosti. Daný stav vrcholí v revoluci 1848, kdy právě proto byly vůči byrokracii namířeny zásadní výtky. Příspěvek je těmito událostmi zakončen. Autor však sám upozorňuje, že by výzkum měl pokračovat dále, neboť část úřednictva během revolučních a následných let mění své postoje, které stále více odrážejí zájmy vlastní skupiny – tedy občanské principy –, jež se nemohou identifikovat s absolutistickou formou vlády. Přesahem do let pozdějších by byla tato přínosná sonda, nazvaná Bürokratie zwischen absolutischer Staatsmacht und rechtstaatlicher Entwicklung, úplná, protože v porevoluční éře tkví celistvá výpověď o situaci a postojích úřednictva mezi absolutistickým a právním státem.

Soubor prací třetí sekce sborníku pojímá problematiku dělnického hnutí. Jedná se o texty Catherine Horel, Jana Galandauera a Martina Kučery. Styčné body článků tkví ve sledovaném čase a ve všech třech případech i v podobném náhledu, jenž vidí dělnické hnutí v habsburské monarchii determinované nejen jednotící ideologií socialismu, ale také regionálními specifiky. Tato teze se objevuje i v textu Martina Kučery, titulovaném Vilém Körber – Produkt zrání dělnického hnutí. Příspěvek zaslouží pozornost i pro své sofistikované zpracování. Kučera v úvodu naznačuje eventuality přístupů k politickým dějinám. Sám si pro danou práci vybírá sociálně-psychologickou dimenzi, u níž si je však vědom určitých limitů – zejména v oblasti objektivity. Soustředí se pak na osobnost Viléma Körbera, jednu z osobností formujících české dělnické hnutí. Podařilo se mu vystihnout, jaké pohnutky přivedly Körbera k anarchistickému proudu a jak se jeho postoje vyvíjely v průběhu 80. let 19. století. Tímto způsobem Kučera také otevírá téma názorové pestrosti dělnických ideologů v habsburské monarchii, jejichž spektrum sahalo od umírněných přes radikály až po anarchisty. Körberovo anarchistické smýšlení tak vypovídá spíše o neucelené koncepci celého dělnického hnutí ke konci 19. století než o samotném anarchistickém proudu. Kučerův neotřelý pohled do zákulisí problematiky je zároveň přínosným zužitkováním personifikované perspektivy na dějiny.

Ve čtvrté pasáži, věnující se moderní politické kultuře v éře jejího utváření, jsou k nalezení příspěvky Petera Urbanitsche, Jiřího Malíře, Pavla Marka a Hugha Le Caine Agnewa. Poslední jmenovaný autor zvolil jako námět své stati počáteční projevy národnostně českého politického života. Článek nazvaný „Symbol and ritual in Czech politics in the era of the „tábory lidu““ se zaměřuje na tuto problematiku z perspektivy role rituálu a symboliky. Autor spatřuje v jejich úloze základ vytváření kolektivního politického vědomí. V určitých podmínkách českého prostředí 60. let 19. století se mu pak jeví zřetelná jistá ambivalentnost, k jejímž hlavním znakům patřilo oscilování mezi obřadností a symboly původní české státnosti a těmi vlastními habsburské monarchii. Po rakousko-uherském vyrovnání se ale národní hnutí pokouší hledat stále více vlastní cestu. K té patřila např. silně ritualizovaná slavnost při příležitosti položení základního kamene Národního divadla anebo masové hnutí zvané tábory lidu. Přesto, že Le Caine Agnew prostřednictvím výše zmíněných východisek a podrobného výzkumu dobového tisku poukázal na zásadní rysy konstruování společného politického vědomí, nevtělil do svého textu některé aspekty vysvětlující právě samotnou podstatu role rituálu a symboliky, na niž upozorňuje ve svých pracích např. Victor Turner. Text se pak může jevit jako popis jednotlivých dějství, nahlížený sice z konstruktivní perspektivy, ale nepřinášející dostatečné vysvětlení, proč některé znaky a ceremonie byly určující.

V samém závěru sborníku máme možnost seznámit se s oddílem představujícím témata z dějin kultury a vzdělání. Texty mají přesah od tématu, jehož ústředním bodem je výtvarné umění přelomu 19. a 20. století v podání Cathleen M. Giustino, až po problematiku vzdělávání studentů montanistického učiliště, zprostředkovanou Milanem Myškou.

Pojetí kultury jako jevu, který není pouhým produktem vymezeným určitou dějinnou konstelací, ale jako fenoménu schopného samostatně dotvářet dobové reálie a mínění zohlednili ve svých statích dva poslední přispěvatelé – Jiří Rak a Petr Čornej. Oba demonstrují tuto skutečnost na využívání obrazu husitských dějin. Čornej otevřel danou problematiku pod titulem Poúnorová aktuálnost vzdálené husitské minulosti, a zkoumá tak snahu komunistických ideologů o zpřítomnění historických událostí a jejich využití k vlastní agitaci a potřebě. Strůjci tohoto myšlenkového konceptu tak činili prostřednictvím kulturně-vzdělávacích prostředků, tzn. pomocí děl historiků, ale i beletristických a ostatních uměleckých prací. Autorův příspěvek jde po této linii poměrně hluboko a vykresluje konkrétní inspirace a náměty, které byly pro poúnorové osvětové záměry zásadní. Takto konstruované koncepty měly moc působit na veřejnost a tak dotvářet legitimitu komunistického systému. Text Petra Čorneje není však klasickým příspěvkem ke konceptu historie mentalit, jak by nasvědčovalo přihlédnutí ke způsobu reflexe husitství poúnorovou atmosférou. Jedná se o kvalitní pojednání přispívající ke studiu dějin ideologií.

Celkově z obsahového hlediska je sborník koncipován logicky. Všechny příspěvky náležitě zapadají do svých oddílů. A toto rozdělení nejen podařeně kopíruje Kořalkův odborný zájem, ale zároveň zastupuje pět důležitých fenoménů, které v 19. a 20. století buďto vznikly a výrazně se rozvinuly anebo novodobou historii podstatně ovlivnily. Po formální stránce by mohly být práci vytknuty chybějící medailony autorů a také nezařazená resumé jednotlivých příspěvků, která by alespoň v angličtině za články následovala. Jednotlivé příspěvky by díky shrnutí ve světovém jazyce mohly rozšířit řady zájemců o pozoruhodnou a ve sborníku kvalitně zpracovanou tematiku, kterou se zabýval a zabývá přední český historik Jiří Kořalka.


Tento výstup vznikl za podpory Univerzity Karlovy v Praze, Filozofické fakulty z prostředků specifického výzkumu na rok 2008, číslo projektu GRANTY/2008/561.



Celá recenze | Autor: Mgr. Hana Zimmerhaklová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi Zobrazit nebo stáhnout text v PDF formátu


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.