Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Recenze knihy "The Deepening Divide : Inequality in the Information Society" (J. Van Dijk)

Vydáno dne 25. 03. 2008 (2698 přečtení)

DIJK, Jan A. G. M. Van. The Deepening Divide: Inequality in the Information Society. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 2005. 240 s. ISBN 1-4129-0402-1

Nizozemský sociolog Jan Van Dijk patří mezi přední současné autory rozvíjející výzkum a teorii informační společnosti a nových médií. Mezinárodně známým se stal zejména knihou The Network Society: Social Aspects of New Media z roku 1999. V té se pokusil rozpracovat tezi Manuela Castellse o probíhající transformaci kapitalismu směrem k informacionalizované společnosti, v níž se dominantní formou organizace společenských aktivit stává síťové uspořádání. Základní rozdíly mezi Castellsovou a Van Dijkovou koncepcí spočívají ve významu přisuzovaném mediální sféře a v povaze sítí, které Van Dijk nechápe jako semiautonomní sociální entity řízené určitou logikou, ale – v tradici metodologického individualismu – pouze jako určité uspořádání vazeb mezi jedinci, jejich skupinami a organizacemi.

Po vydání The Network Society se Van Dijk věnoval systematickému rozvíjení problematiky, která byla vždy integrální součástí teorií a politik informační společnosti: definujeme-li informační společnost jako nový typ uspořádání, který vychází z rozdílu v kvalitě sociálního života jako důsledku využívání informačních technologií, stává se rozdílný přístup k těmto technologiím novým faktorem sociální nerovnosti. Pro tuto nerovnost se vžilo označení digital divide a její výzkum se rozvíjí od poloviny devadesátých let úměrně s rostoucí popularitou konceptu informační společnosti. Van Dijkova kniha The Deepening Divide: Inequality in the Informational Society představuje první pokus o systematizaci a generalizaci velkého množství poznatků, které byly od té doby o problematice digital divide nashromážděny.

Argumentace v této knize spěje k jednomu cíli: ukázat, že absence aktivní politiky v oblasti digital divide povede k tomu, že se nerovný přístup k informačním technologiím stane novým strukturálním faktorem sociální nerovnosti, produkujícím občany druhé či třetí kategorie, či úplně vylučujícím některé skupiny obyvatelstva z veřejného života. (s. 17)

Van Dijk dochází k tomuto závěru na základě rozvinutí klíčového argumentu v model sukcesivních typů přístupu. Dvěma základními teoretickými předpoklady tohoto modelu jsou koncepce informační a síťové společnosti. Tyto komponenty představují spolu s nastíněním rizik nerovného přístupu v hlavních sférách lidské činnosti (politické, ekonomické, sociální, kulturní atd.) a s návrhy konkrétních opatření základní části knihy.

Klíčový argument vychází z toho, že určitým ustáleným strukturálním nerovnostem (např. příjmové, rasové, genderové, osobnostní, vzdělanostní a nerovnosti vyplývající z určité institucionalizované pozice jedince např. v pracovním procesu, v domácnosti, na trhu práce atd.) odpovídá příslušná nerovnost v distribuci zdrojů (časových, materiálních, sociálních, kognitivních atd.), která dále podmiňuje nerovnost v přístupu k digitálním technologiím. Nerovný přístup k těmto technologiím poté vede k růstu nerovností v sociální participaci, které pak zpětně zvětšují „tradiční“ strukturální nerovnosti. Výsledkem je posílení polarizace společnosti, co se týče participace v různých sférách společnosti na základě přístupu k novým médiím komunikace. (s. 15)

Analyticky je zřejmě největším Van Dijkovým přínosem opuštění důrazu na rovinu fyzického přístupu a rozlišení čtyř sukcesivních rovin přístupu: motivačního, materiálního, dovednostního a uživatelského (uživatelský přístup představuje věnování určitého objemu času určitým typům aktivit). Sukcesivní jsou tyto roviny proto, že přístup na každé další rovině je podmíněn přístupem na rovinách nižšího řádu (například schopnost použít internet je podmíněna motivací k připojení/užívání a fyzickou dostupností připojení). Samotný akt užívání je pak souborem přístupů určité kvality na všech čtyřech rovinách. Nerovnosti v přístupu přitom existují na každé z těchto rovin a jejich rozborem na základě sekundární analýzy výstupů z relevantních výzkumů Van Dijk dochází k závěru, který je vystižen i v názvu knihy: v ekonomicky rozvinutých společnostech přestává být problémem samotný fyzický přístup (widening of digital divide), nerovnosti naopak narůstají, zejména co se týče schopnosti využívat tyto technologie efektivně k vlastním strategickým cílům (deepening of digital divide). Jinak řečeno, nerovnost ve fyzickém přístupu, kterou dosud většina sociologů interpretuje jako indikátor digital divide, je marginální vzhledem ke schopnosti informační technologie strategicky používat; právě na tzv. strategických dovednostech totiž očividně stojí celá koncepce benefitů, jež podle základního předpokladu konceptu digital divide aktéři užíváním těchto technologií získávají. Problém je, že empiricky bohatě podložené argumentace o přetrvávající nebo prohlubující se nerovnosti v přístupu na rovinách motivace, fyzického a uživatelského přístupu, a ve schopnosti používat určitý hardware a software nejsou doplněny stejně podloženou argumentací na rovině klíčové – tedy na rovině strategických dovedností (podkapitola věnovaná těmto dovednostem obsahuje pouze dvě víceméně teoretické strany). Autor si je toho ovšem vědom a zkoumání strategií a benefitů využívání digitálních technologií klade na jedno z předních míst dalšího výzkumu v této oblasti.

Van Dijk tedy společenskou závažnost prohlubování digital divide zakládá na teoriích nástupu informační a síťové společnosti. Informační společnost definuje v bellovsko-castellsovské tradici jako společnost, v níž rozhodující složku růstu produktivity představuje produkce, zpracování a přenos informací. Prohlubující se digital divide v určitém regionu pak znamená nejen jeho nižší ekonomickou konkurenceschopnost, ale také snižující se schopnost určité části populace participovat ve společnosti, která jedince zahlcuje stále větším množstvím informací. Bez přijetí základního předpokladu vlastního této koncepci, totiž že schopnost používání digitálních technologií je stejně přínosná pro všechny skupiny obyvatelstva, pak ovšem celá hypotéza společenské závažnosti prohlubování digital divide stojí na poměrně chabých základech. Závažnost absence přístupu by se totiž potom mohla lišit pro různé segmenty populace, přičemž pro některé sociální skupiny by nemusela být problémem vůbec. Na tuto námitku Van Dijk částečně nabízí odpověď v rámci argumentace nástupem síťové společnosti, v níž vychází z předpokladu rostoucí integrace technologií počítačem zprostředkované komunikace do komunikační praxe výrobních a distribučních organizací, státní správy, masových médií atp. Čím větší podíl populace totiž bude běžně komunikovat pomocí těchto technologií, tím větší nevýhodu bude nepoužívání těchto technologií představovat pro nepřipojené nebo pro ty s nedostatečnými uživatelskými dovednostmi. Van Dijk proto navrhuje začít co nejdříve s opatřeními, která by systematicky zmírňovala nerovné šance v sociální participaci v důsledku prohlubování digital divide. Nenabízí ale jednoduchý, univerzálně platný recept, nýbrž poskytuje širokou paletu možných opatření (s. 205–217), která musí být kombinována a uplatňována podle konkrétní situace jednotlivých zemí či regionů na základě zkušeností z jiných zemí a zjištění z dosavadního výzkumu. Přínosem pro státy sledující tato doporučení pak má být nejen sociálně vyrovnaná informatizace, ale také vyšší konkurenceschopnost příslušného pracovního trhu.

Kromě zmíněných problémů je třeba na závěr zmínit ještě jednu zásadní trhlinu ve Van Dijkově argumentaci. Když mluví o digitálních či informačních technologiích, má tím na mysli vzhledem k použitým výzkumům téměř výhradně přístup k internetu. Tím ovšem ponechává stranou další významné komunikační technologie, jako jsou například mobilní telefony. Výsledný obraz významu připojení k internetu tedy může být značně zkreslený.

The Deepening Divide tedy nepředstavuje tak silnou argumentační základnu pro aplikaci navrhovaných politik, jak by si Van Dijk přál. Přesto ale nastíněné problémy koncepce nejsou dostatečným důvodem jednoduše smést celou problematiku digital divide ze stolu. Již v této podobě může kniha sloužit vládním agenturám a nevládním organizacím jako dostatečná informační opora pro výběr strategie vyrovnávání šancí přístupu, případně jako podpora pro konstruktivní kritiku konkrétních vládních politik informatizace. V rámci sociologie přínos Van Dijkovy koncepce spočívá zejména v tom, že posbíral mozaiku roztříštěných výzkumů do poměrně koherentní koncepce, která představuje nejen soubor podnětů k dalšímu výzkumu, ale zejména možnost seriózně zařadit tuto problematiku do výzkumu sociální nerovnosti. Tím tato kniha otvírá ve společenských vědách nový pohled na téma vztahu technologického vývoje a sociální struktury. Čas ukáže, nakolik bude tato výzva využita v sociologii – a snad nejen v ní.


Tento výstup vznikl za podpory Univerzity Karlovy v Praze, Filozofické fakulty z prostředků specifického výzkumu na rok 2008, číslo projektu GRANTY/2008/561.



Celá recenze | Autor: Mgr. Petr Lupač | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi Zobrazit nebo stáhnout text v PDF formátu


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.