Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Z dějin české každodennosti : život v 19. století (M. Lenderová, T. Jiránek, M. Macková)

Vydáno dne 01. 07. 2010 (4479 přečtení)

LENDEROVÁ, Milena – Jiránek, Tomáš – MACKOVÁ, Marie: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009. 430 s. ISBN  978–80-246–1683-4

Kulturním dějinám, pod které jsou dějiny každodennosti autory řazeny, se dnes v Čechách věnují celá historická pracoviště. Knih s ambicemi určité jejich syntézy je však dosud jako šafránu. Již více jak deset let nade všemi vyčnívají Dějiny hmotné kultury vážící se ke starší, raně novověké problematice.[1] Projektů, zpracovávajících látku v dějinném úseku 19. století, není mnoho, ač se v poslední době první vlaštovky začínají objevovat. Dlouho nereflektované výborné dílo Jak se žilo za časů Františka Josefa Pavly Vošahlíkové z roku 1996[2] v poslední době doplnily zdařilé práce moravských badatelských týmů pokoušejících se o náhled do života běžných lidí prostřednictvím socio-profesních typů člověka na Moravě, resp. na Ostravsku,[3] a kniha o každodenním životě venkova kolektivu Národního zemědělského muzea.[4] Proto také budí zájem pokus o naplnění české každodennosti „dlouhého století“ konkrétním materiálem z pera reprezentantů historického pracoviště pardubické Filosofické fakulty. Vrcholí jím drobnější práce k tématu, na kterých se v minulosti více či méně společně autorský tým podílel.[5] Osobnosti, které stojí za recenzovaným dílem, profilují tamější výzkum 19. století již delší dobu. Milena Lenderová, hlava publikačního kolektivu, je známa jako průkopnice bádání o dějinách ženy a dětství,[6] Tomáš Jiránek zase jako odborník na hospodářské a vojenské dějiny,[7] Marie Macková se věnuje dějinám úřednictva, městské i státní správy, tak i skupinovému životu v 19. století.[8]

V úvodní části Pozvání do předminulého věku se o časové vymezení problematiky a charakteristiku „dlouhého věku“ snaží obě autorky kolektivu. Na vstupní kapitolu navazuje obsáhlá část Kulisy každodennosti, svět, který je kolem, jež je v tématických kapitolách věnována kategoriím, které ovlivňují lidské bytí, ať už se jedná o obchody, kvalitu bydlení a hygieny, oblékání nebo stolování. Tyto první kapitoly zpracovala Lenderová zcela sama. Z druhého hutnějšího celku pojednávajícím o způsobech každodennosti, světu, který se žije, většinu. Způsoby žitého světa se rozumí etapy lidského života (dětství, stáří a smrt), prostředí člověka (rodina, život v armádě), tak i segmenty společenské socializace, které doba nabízela (vzdělání a volný čas, a z nich se rozvíjející společenský život a festivity i nově se formující fenomény čtenářství, sport a cestování). Svoji vůdčí pozici v publikačním kolektivu potvrzuje pardubická profesorka i zhoštěním se kapitoly osvětlující pozici kulturních dějin v českém prostředí, které má kniha reprezentovat. Závěr pak naplnil krátký manifest smyslu práce nastiňující i další možné směry v bádání.

Ohraničení dlouhého 19. století jako období mezi léty 1789 a 1914 se prosadilo již před druhou světovou válkou.[9] Z jedné strany vymezené praktickými dopady osvícenských myšlenek a z druhé vystřízlivěním z „pokroku a tvořivé lidské práce“ v hrůzách Velké války (s. 15), celý dějinný úsek charakterizují dalekosáhlé ekonomické, technické, sociální, kulturní a politické změny, které žitý svět v průběhu století zásadně determinovaly. Podoby změn jsou líčeny v odstavcích úvodu, jejich projevů autoři posléze využívají na konkrétních polích problematiky. Z nich vycházející kapitoly i jejich části jsou líčeny v lineární časové posloupnosti, jak se jednotlivá témata stávala bohatšími. Autorský kolektiv uchopí každý fenomén od jeho kořenů v době předcházející zkoumanému století a rozvine jej sledováním jeho proměn v čase. Procházíme tak např. v kategorii bydlení od středověkého společenského domu, po oddělení domácnosti a pracoviště (s. 42) přes různé sociální variace obydlí (dělnické obydlí, rodinný dům, podnájem apod.), až po rozbory jejich vybavení a novou praxi vnímání světla a tepla spojených s dynamickou modernizací společnosti. Časové hranice jsou tak z obou stran velice volné, většinou pouze lehce nahlédneme za hranice roku 1900.

První část knihy o světě kolem (s. 17–140) rozebírá kategorie entit nezbytných pro fungování lidského života, jeho pomyslných kulis. Rozvoj obchodu, úroveň bydlení, udržování hygienických zásad, způsobů oblékání a stravování odráží změny, ke kterým docházelo, a z nichž mnohé zůstaly stereotypy každodennosti doposud. V 19. století se díky novým způsobům reprodukčních technik zrodila nejenom reklama na veřejném prostranství nebo prostřednictvím kuchařek i „tradiční“ český jídelníček, ale také nové poznatky ve zdravotnictví položily základy hygienickým návykům, které se staly (např. v čističkách a vodovodech) součástí i obecného, komunálního zájmu (s. 90). Stejně tak se díky dosažení umělého světla a hromadného vytápění proměnil „cyklický čas předindustriální komunity v lineární čas rušící roční období i noční dobu „přirozeného“ spánku moderního věku“ (s. 65). V kapitole o způsobech bydlení je načrtnuta i sociální otázka bydlení dělnictva představením několika realizovaných plánů prvních mecenáši placených kolonií pro pracující. Jak konstatuje autorka, ty byly „ještě počátkem 20. století pro nekvalifikovaný proletariát nedostupné“ (s. 49). Otázka bydlení ekonomicky nejslabší vrstvy v díle již rozebrána není. Naopak v něm najdeme analýzu dalších forem bydlení – podnájmu, vlastní byt či rodinný dům, typických pro vyšší a střední vrstvy městského obyvatelstva. Lenderová tím ukazuje, jak velice významná byla emancipace těchto vrstev obyvatelstva. Změny, které jsou pro kolektiv autorů alfou a omegou výzkumu 19. století, se na nich nejlépe dokumentují a jejich ekonomická a sociální dynamika nás dovádí až do situace vzniku konzumní společnosti, a to nejenom v oblasti „konce hranic konzumace ve stravování“ (s. 118), jak zní název jedné z dokumentujících podkapitol.

Druhá část o způsobech žitého světa začíná kapitolou o základní společenské jednotce, rodině. Zaměřuje se především na její praktiky, od jejího počátku ve svatbě až po kapitoly o rodinných vztazích, sexualitě a emocích, které se v závislosti na společenských podmínkách proměňovaly. Kapitola opět hovoří především o proměnách, které se udály v městském prostředí. Dokonce i přetrvávající vysoká porodnost do konce sedmdesátých let 19. století je dokumentována na dolních vrstvách továrního dělnictva (s. 161), což je vzhledem k převládajícímu venkovskému charakteru společnosti informace poněkud nedostačující. Podobně jsou svým obsahem rozborem městské společnosti i další kapitoly. Nicméně migrace lidí do měst, která umožňovala provozování specializované kolektivní zájmové činnosti, některá témata knihy (především tu o sportu nebo vytváření občanských spolků) přímo podmiňovala. Určitě by tak stálo za to více rozvinout problematiku šíření některých fenoménů, které se vytvořily v městském prostředí a jsou dnes součástí hlavně obrazu venkovské společnosti. Ať už se jedná o původně církevní slavnosti, které se v současnosti udržují jako výraz vybočení z každodenního života vesnic nebo hudební žánry jako dechovka, která se zrodila a vyrostla ve svérázný český žánr přes prostředí vojenských kapel posádkových měst.

Jak je vidět, jsou hlavní tendence společenské dynamiky v knize spojeny s technickým pokrokem a hlavně urbanizací. Proměnám městské společnosti je věnován téměř veškerý materiál, a to přesto, že většinu obyvatel bychom až téměř do konce zkoumaného období nalezli ve vesnickém prostředí.[10] Každodennost v podání pardubického týmu tak kopíruje starší trendy českého bádání o 19. století, které se dlouhodobě soustřeďuje na českou měšťanskou společnost, a to hlavně na její vyšší střední vrstvy, které formovaly obraz národního hnutí. K jeho výzkumu se zachovala také nejbohatší pramenná základna. Menší pozornost je věnována kategorii šlechty a téměř zcela opomenuta je každodennost obyvatelstva venkova. Výmluvně upřednostnění měšťanského prostředí dotvrzuje i fakt, že v úvodu recenze zmíněná kniha o venkovské každodennosti chybí i ve výčtu použité literatury. Autoři spíše (a přirozeně) využívají pramenů blízkých jejich odbornému zaměření; většinu kapitol tak máme doplněnu o ukázky z dobových deníků a několika beletristických vzpomínek měšťanstva nebo prostředí šlechtičen, hlavních to polí výzkumu profesorky Lenderové. Z fondů archivů byly využity vedle pozůstalostí osobností z Literárního archivu Památníku národního písemnictví materiály vážící se převážně k východočeskému regionu, ke kterému má autorský tým nejlepší přístup.

Jak píše Lenderová, „nebylo možné se dotknout všech oblastí, které každodennost vytvářejí“ (str. 414). Přesto by bylo dobré alespoň naznačit či nějak vymezit, proč byly právě tato pole výzkumu vybrána a zároveň se pokusit pojem každodennosti definovat. Tak se bohužel neděje ani v teoretické kapitole o kulturních dějinách v českém prostředí. Čtenář může pouze z textu dedukovat, že se pod každodenností nachází běžné lidské praktiky, že kniha na ně poukazuje v sondě do městského prostředí středních vrstev a že látka je zpracovávána s pomocí fenoménu modernizace, který do způsobů každodenního života přinášel nejpodstatnější změny. Trochu se při hodnocení díla recenzent nemůže zbavit pocitu, že v definování předmětu kulturních dějin tým lehce tápe, podobně jako se děje dlouhodobě v českém historickém prostředí, jak je několikrát naznačeno v textu teoretické kapitoly o českém prostředí. Přesto ovšem, ač trochu nesouvisle a fragmentovaně, ve většině vybraných kapitol kniha plní pionýrskou roli faktografického i teoretického základního materiálu k dalšímu výzkumu problematiky a další badatelé se s jejími výsledky budou muset vyrovnávat.


[1] PETRÁŇ, Josef a kol., Dějiny hmotné kultury II, Kultura každodenního života od 16. do 18. století, Praha 1997.

[2] VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, Jak se žilo za časů Františka Josefa, Praha 1996.

[3] FASORA, Lukáš – MALÍŘ, Jiří – HANUŠ, Jiří (ed.), Člověk na Moravě v 19. století, 2. vydání, Brno 2008, resp. MYŠKA, Milan – ZÁŘICKÝ, Aleš (ed.), Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007.

[4] NOVÁK, Pavel a kol., Dějiny hmotné kultury a každodennosti českého venkova devatenáctého a první poloviny dvacátého století, Praha 2007.

[5] LENDEROVÁ, Milena – DOUŠOVÁ, Hana – JIRÁNEK, Tomáš, Dějiny každodennosti "dlouhého" 19. století. 1. díl, Dějiny hmotné kultury, Pardubice 2001; LENDEROVÁ, M. – MACKOVÁ, Marie – BEZECNÝ, Zdeněk – JIRÁNEK, Tomáš, Dějiny každodennosti "dlouhého" 19. století. II. díl, Život všední a sváteční, Pardubice 2005.

[6] Viz. LENDEROVÁ, M., Chytila patrola, aneb, Prostituce za Rakouska i republiky, Praha 2002, resp. TATÁŽ, K hříchu i modlitbě, žena v minulém století, Praha 1999, LENDEROVÁ, M. – RÝDL, Zdeněk, Radostné dětství? : dítě v Čechách devatenáctého století, Praha 2006.

[7] JIRÁNEK, T., Projevy hospodářského nacionalismu v obchodních a živnostenských komorách v Českých zemích v letech 1850-1918, Pardubice 2004, resp. TENTÝŽ, Těžký život abstinenta v rakouské armádě poloviny 19. století. (Průkopník střídmosti Emanuel Salomon z Friedbergu – Mírohorský), in: Pivo lepších časů, Ústí nad Labem 2007, s. 179-187 atd.

[8] MACKOVÁ, M., Úřednictvo venkovských okresů v Čechách. (1850 - 1914) (Se zřetelem k okresům východních Čech), in: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí, Supplementum č. 4, Ústí nad Labem 2001; TATÁŽ, Tabáková továrna v Lanškrouně jako součást státní tabákové režie, Lanškroun 2007; TATÁŽ, Voršilky v Čechách do roku 1918, Pardubice 2007.

[9] Viz. KOCKA, Jürgen, Das lange 19. Jahrhundert, Arbeit Nation und bürgerliche Gesellschaft, 10. vydání, Klett-Cotta 2004, s. 23 an.

[10] FIALOVÁ, Ludmila – HORSKÁ, Pavla – KUČERA, Milan – MAUR, Eduard, Dějiny obyvatelstva českých zemí, 2. vydání, Praha 1998, s. 146 ad.

 


Tento výstup vznikl v rámci projektu číslo 261104/2010 řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze z prostředků specifického vysokoškolského výzkumu v roce 2010.

 


Celá recenze | Autor: Mgr. Tomáš Kavka | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.