Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


ZPRÁVY, ANEB CO SE DĚJE

Studentská muzikologická konference

Vydáno dne 15. 08. 2010 (3007 přečtení)

Nová stránka 2

Studentská muzikologická konference

Dne 27. 5. 2010 proběhla studentská muzikologická konference organizovaná vyučujícími katedry hudební vědy FF UK a Kabinetem hudební historie AV ČR[1]. Již podruhé proběhlo toto setkání s cílem poskytnout studentům prostor pro prezentaci svých poznatků a vystavit své práce kritice v následné diskusi před širší muzikologickou obcí.

Se svými příspěvky vystoupilo za předsednictví vedoucích seminářů šest posluchačů zmíněné katedry. První blok byl věnován výsledkům bádání v semináři 17. a 18. století, kde se studenti zaměřují převážně na studium dobových hudebních pramenů duchovní a světské tvorby dochovaných ve fondech pražských institucí. Snaží se tak navázat na bádání českých i zahraničních muzikologů a vyplnit chybějící článek v kontextu hudebních dějin Evropy, zvláště v oblasti chrámových kompozic, jelikož zkoumání tohoto repertoáru nebylo dlouhou dobu politicky podporovaným tématem. Role chairmana se ujal vedoucí semináře Mgr. Marc Niubò, Ph.D.

Jako první prezentoval svůj příspěvek s názvem Mešní tvorba Antonia Caldary v Praze student prvního ročníku navazujícího magisterského studia Karel Veverka, který nejprve shrnul společenskou a politickou situaci v Českých zemích 17. a 18. století, aby následně demonstroval z těchto podmínek vyplývající šíření hudebních vlivů ve střední Evropě. Jak je patrné z dochovaných hudebních i nehudebních pramenů (inventářů sbírek, smluv, výplatních listin ad.), byly Čechy od počátku 18. století významným hudebním centrem, kde byla uváděna díla tehdejších nejvýznamnějších skladatelů. Je zde zastoupena především velká skupina italských tvůrců, jejichž činnost byla spjata s hudebním životem Neapole a Benátek.[2]

Jedním z četně zastoupených autorů v pražských archivech je právě tvorba benátského skladatele Antonia Caldary (ca 1670–1736), který nejprve působil ve službách italské šlechty. Období od roku 1716, kdy nastoupil na post místokapelníka vídeňského dvora za vlády Karla VI., až do jeho smrti znamenalo trvalé zajištění, vrchol jeho kariéry a velký zájem o jeho hudbu přinejmenším v oblasti celé střední Evropy, a to včetně Čech.[3]

Cílem práce Karla Veverky bude vzhledem k naší nedostatečné znalosti Caldarovy mešní tvorby shromáždit dostupné informace zejména o českých pramenech. Na základě toho pak zhodnotit jejich význam v českém a částečně i v evropském kontextu. Podle jeho zjištění lze konstatovat, že se v Čechách nachází reprezentativní část Caldarovy mešní tvorby. Druhá část jeho práce by se proto měla analyticky zaměřit na vybrané Caldarovy mše. Zkoumány budou jednak provenienční vztahy a jednak otázky stylové. Vytipovány byly proto mše z různých časových období Caldarova života, aby se tak dal případně zachytit vývoj jeho kompozičního stylu. 

Eva Reiserová, studentka pátého ročníku magisterského studia, přednesla referát s podobnou tematikou, ovšem se zaměřením na neapolského autora Domenica Natale Sarriho (1679–1744). O jeho životě a tvorbě nemáme, na rozdíl od Caldary, dochováno mnoho informací. V Neapoli 20. let 18. století byl velmi módním autorem na vrcholu své kariéry. Jeho tvorba byla prozatím hodnocena pouze útržkovitě, spíše s přihlédnutím k operním dílům.[4]

O jeho duchovní tvorbě, která se ještě za jeho života dostala díky politickým stykům a velké oblibě italské kultury 17. a 18. století na sever od Alp, jsou zaznamenány velmi nekonkrétní údaje. Hlavním zdrojem bádání jsou tak dobové prameny, které jsou uloženy ve fondech evropských i amerických institucí. V příspěvku Domenico Sarro a jeho hudba v pražských fondech byly shrnuty výsledky bádání ohledně výskytu uložení Sarriho skladeb v Praze a následné zaměření práce na jeho žalmové kompozice. Cílem práce bude spartace vybraných hudebnin, na jejímž základě bude probíhat další analýza stylu skladatele a jeho porovnání v kontextu s žalmovou tvorbou generačně spřízněných autorů. Zmíněna byla také otázka šíření a kontaktů, jejichž pomocí našla tato hudba cestu do Čech. I když transport probíhal zcela určitě mnoha způsoby a skrze mnoho osobností té doby, neznáme jich doposud kromě několika konkrétních jmen mnoho.

Následně přednesla svůj příspěvek Eliška Bastlová. Tématem jejího referátu bylo Stabat mater Jana Křtitele Vaňhala (1739–1813), na kterém pracuje v rámci bakalářské práce. Jejím cílem je návrh edice a analýza tohoto díla, jež bylo ve své době velmi oceňováno. V průběhu referátu nás seznámila s biografií a dílem významného autora a pedagoga, který se díky hudebnímu talentu a vlivným kontaktům dostal do vídeňských kruhů a následně měl možnost seznámit se s hudebním životem Itálie. Vaňhal je autorem úctyhodného počtu skladeb. Jeho chrámová hudba, která byla velmi oblíbena, a české kůry jí byly bohatě vybaveny, vznikala především v druhé etapě jeho života. Zahrnuje kolem 48 mší, 2 requiem, offertoria, graduale, árie, litanie či moteta.[5]

Dále pak byly shrnuty informace o dochovaných pramenech české provenience k jeho duchovní kompozici Stabat mater a zároveň byla nastíněna problematika ediční práce, kdy se autorka snaží vyhovět praktickým potřebám hudební interpretace a zároveň maximálně dodržet zásady zpracování kritické edice.

Posluchač třetího ročníku bakalářského programu Martin Ledvinka zpracovával jednu malou část ze sbírek Českého muzea hudby, která zatím nebyla vůbec evidována. Jeho příspěvek Dosud neznámé hudebniny fondu Sychrov v Českém muzeu hudby nás seznámil s osudem 87 hudebnin převážně z devadesátých let 18. století. Ty byly do ČMH převezeny v padesátých letech ze zámku Sychrov, který v té době sloužil jako svozové místo zkonfiskovaného majetku. Jeho výstupem je především tabelární soupis sbírky pro ČMH. Dále se pomocí analýzy materiálu pokusil vysledovat původního majitele tohoto fondu, který je kvůli nedostupné dokumentaci z období konfiskace a následných přesunů sbírek neznámý.

Z analýzy je zřejmé, že původní vlastníci tohoto fondu udržovali čilé styky nejen s hlavním městem Vídní, ale také s kulturou saského regionu, především s Drážďany, a s hudební scénou pražskou. Některé indicie ukazují, že by původním vlastníkem mohl být Vincenc z Valdštejna.

Druhý blok konference, které nejprve předsedal vedoucí semináře středověkého jednohlasu doc. PhDr. David Eben, Ph.D., zahájila diplomantka Veronika Brambůrková s příspěvkem Tonáře v pramenech kláštera sv. Jiří v Praze. Podrobnější zprávu o třech tonářích[6], jež se dochovaly v pramenech datovaných mezi druhou polovinou 12. století a první třetinou 14. století, v literatuře zatím postrádáme. Příspěvek měl tedy za cíl nejprve seznámit auditorium s typy tonářů obecně, dále s dochovanými svatojiřskými exempláři a nakonec přednést závěry dosavadního bádání v oblasti hledání konkordancí a tím i provenienční příbuznosti s dalšími rukopisy dochovanými v západní Evropě.

Ze srovnání s prameny, jejichž popisy jsou k dispozici v literatuře, vyplývá nápadná shoda mezi rukopisy pražskými a velkým tonářem mnicha Frutolfa. Příštím směrem bádání budou tedy další komparace s konkrétními prameny z oblastí měst Bamberg a Regensburg.

Na závěr se ujala slova vedoucí semináře 20. století Mgr. Tereza Havelková, aby uvedla poslední příspěvek posluchače šestého ročníku magisterského studia Jonáše Hájka s názvem Notace Luboše Fišera jako příklad polského vlivu na českou hudbu 60. let 20. století. Jonáš Hájek se v rámci své diplomové práce zabývá pozůstalostí významného českého skladatele[7] (také významného tvůrce filmové hudby) a na konkrétních vybraných příkladech skladatelových autografů se snaží upozorňovat například na problémy spojené s vydáváním Fišerovy hudby, která byla od 60. let 20. století silně ovlivněna proudem evropské, především polské avantgardy, což s sebou nese také problém notace specifického druhu tzv. aleatorní hudby. Na základě komparací vybraných děl Witolda Lutosławského a Fišera bylo zjištěno, že v případě českého autora můžeme konstatovat přímý vliv polské školy na jeho tvorbu.

Tvůrci neustále hledají pro svou hudbu prostředky nezbytné pro její zápis. Tedy specifickou notaci, jejíž znaky by dokázaly prostředkovat autorovu intenci interpretovi. Nejen, že v případě takto specifického záznamu aleatorní hudby vzniká problém velké individualizace zápisu – i když pod vlivem velkých autorit polské hudby, zejména Lutosławského, kompiluje Fišer ve svém zápisu bez bližšího komentáře jejich značky, které mohou být při pozdějším edičním zpracování chybně interpretovány –, ale také problém další úrovně: totiž reflexe a interpretace těchto děl, která v Čechách doposud znějí velmi zřídka.

Komornější obsazení druhé studentské muzikologické konference poskytlo větší prostor pro diskusi v kruhu vyučujících katedry, muzikologů Kabinetu hudební historie AV ČR a odborných pracovníků hudebního oddělení Národní knihovny, kteří jsou podle svého zaměření obeznámeni s problematikou bádání jednotlivých prací.  

Studenti tak prošli jakousi hudebněvědnou „přípravkou“ – od kompilace textu a otázky jeho prezentace až k možnosti nahlédnout do způsobu uvažování jednotlivých referentů a nazření souvisejících problémů diskutovaných témat. Je proto velmi žádoucí, aby se tento typ oborového setkání konal i v dalších letech.


[1] Informace o studentské muzikologické konferenci je dostupná také na webových stránkách Kabinetu hudební historie AV ČR z WWW: http://www.imus.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=80%3Astudentska-muzikologicka-konference-2010&catid=10%3Aakce-v-knihovn&lang=cs [cit. 14. 7. 2010]

[2] ROMAGNOLI, Angela: „Una musica grandiosa“. Italská chrámová hudba 17. a 18. století v českých fondech, in: Vilém Herold; Jaroslav Pánek (ed.): Baroko v Itálii, baroko v Čechách: Setkávání osobností, idejí a uměleckých forem, Praha 2003, s. 288–291

[3] PRITCHARD, Brian W.: heslo Caldara, Antonio, in: ROOT, Deane (ed.): Grove Music Online. Oxford Music Online [online zdroj], Oxford University Press 2007–2010 [cit. 14. 7. 2010]. Zdroj dostupný v rámci systému online databází poskytovaných Městskou knihovnou v Praze z WWW: http://oxfordmusic.mlp.cz/subscriber 

[4] ROBINSON, Michael F.; MONSON, Dale E.: heslo Sarri, Domenico Natale, in: tamtéž [cit. 14. 7. 2010]

[5] BRYAN, Paul R.: heslo Vanhal, Johann Baptist, in: tamtéž [cit. 14. 7. 2010]

[6] tonář – liturgická kniha nebo její část, v níž jsou podle modů klasifikovány antifony officia a mše, event. i responsoria a jiné zpěvy

[7] heslo Fišer, Luboš, in: server Hudebního informačního střediska Musica [online zdroj]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.musica.cz/skladatele/fiser-lubos.html [cit. 14. 7. 2010]

 


Tento výstup vznikl v rámci projektu číslo 261106/2010 řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze z prostředků specifického vysokoškolského výzkumu v roce 2010.


Celý článek | Autor: Eva Reiserová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.