Penzion StrmilovChata v České KanaděPenzion v KunžakuUbytování větších skupinRybařeníChata u rybníkaChata Jižní ČechyChataStrmilovUbytování ve StrmilověChata u KomorníkaUbytování Česká KanadaPenzion v Jižních Čechách
ČLOVĚK je odborný elektronický časopis, vydávaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Je orientován na mladé a začínající badatele, zvláště na studenty doktorského studia. Snaží se přitom dát konkrétní obsah pojmu interdisciplinarita – jak obsahem studií, článků a recenzí, tak obsahem rozhovorů. Přejeme inspirativní čtení.


RECENZE

Lidé periferie. Sociální postavení a každodennost pražského dělnictva v meziválečné době (S. Holubec)

Vydáno dne 25. 10. 2010 (2267 přečtení)

HOLUBEC, Stanislav: Lidé periferie. Sociální postavení a každodennost pražského dělnictva v meziválečné době. 1. vydání. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 2009, 330 s. ISBN 978-80-7043-834-3

Publikace pocházející z pera Stanislava Holubce, kterou vydala v minulém roce Západočeská univerzita v Plzni, hodnotí na základě současných přístupů a dosavadního vývoje oboru historické sociologie život pražského dělnického prostředí ve 20. a 30. letech dvacátého století. V jistém smyslu tak navazuje na dílo československých sociologů z meziválečného období, kteří toto prostředí analyzovali bezprostředně. Na druhou stranu se však tato práce také snaží objektivně přehodnotit téma, které je v současné době poněkud nepopulární. Nepopulární proto, že se zdálo být stěžejní pro prorežimní historiografii let pozdějších, jež se pokoušela různými způsoby (byť často formálně a jednostranně) uchopit témata týkající se dělnické třídy, která byla považována za základnu budování nové společnost. Zkoumání dělnického prostředí má však dlouhou tradici i za hranicemi, kde nebyl vývoj v bádání ovlivňován vymezeným myšlenkovým směrem, a také na základě těchto zahraničních prací autor k tématu přistupuje.

Z díla je patrné, že si autor uvědomuje metodologické problémy, které v současnosti přinášejí vymezení řady pojmů jako dělnická třída, vrstva, prostředí a svůj výběr pojmů také obhajuje. Vedle toho se vymezuje též k problémům, které mohou vzniknout v případě pražského dělnického prostředí z hlediska kontinuity zkoumaného prostoru (změna území Prahy v roce 1922), souvislosti časového vymezení a sociálních změn či případné dobově podmíněné genderové nevyváženosti tématu. Profiluje tak úžeji předmět svého zkoumání. Problematické je v tomto směru i to, kdo se v dobovém diskurzu jako příslušník dělnického prostředí cítil ve srovnání s tím, kdo za něj byl ostatní společností považován. Jeden z nejzásadnějších problémů pak přináší dostupnost informací týkajících se dělnického prostředí, tedy problematika pramenů. Částečný nedostatek přímých pramenů a písemných svědectví autor nahradil jednak dobovými společenskými statistikami, jejichž zasvěcenou interpretaci mu umožnila jeho sociologická erudice, zkoumáním dobového tisku, ale i vlastním výzkumem provedeným pomocí rozhovorů s pamětníky, kteří z dělnického prostředí pocházeli.

Základem publikace Lidé periferie byla autorova doktorská disertace, kterou obhájil na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK v Praze. Práce samotná je členěná na několik částí, které se zabývají různými hledisky života pražského dělnického prostředí. Jedná se v první řadě o problematiku dělnické rodiny, zdraví či lépe zdravotního kapitálu, bytové otázky, kulturní praktiky a trávení volného času, politický život a úroveň vzdělání. Publikace také obsahuje tabulky a obrázky částečně ilustrující text.

Část Dělnická rodina je věnována výběru partnera či případným sňatkovým strategiím z hlediska sociální mobility, zabývá se též průměrným věkem a postavením snoubenců ve srovnání s rodinami z jiného prostředí. Autor také rozebírá typologie rodiny a jejich příklady v pražském prostředí, v návaznosti na to řeší i problematiku postavení ženy a její postupné emancipace v měnící se meziválečné společnosti. Spolu s nástupem nových fenoménů, jako byla rostoucí rozvodovost, se v mnoha případech měnil i charakter rodin tohoto prostředí. Mezi další faktory, které ovlivňovaly rodinné zázemí pražského dělnictva, patřila bytová situace, která díky výraznému nárůstu počtu obyvatel Prahy nebyla právě ideální. V souvislosti s rodinnou tématikou řeší autor i problematiku dětí, repektive jejich výchovy.

V části, která se zabývá zdravím a jeho vnímáním v dělnickém prostředí, autor využívá termínu zdravotní kapitál, který vychází z bourdieovské koncepce kapitálů. Rozebírá dobový přístup ke zdraví jako jedné z klíčových hodnot tehdejší společnosti, zároveň však na pozadí tohoto tématu řeší i chování zkoumané skupiny v intimnějších oblastech – vztah ke smrti, nemocem, hygieně, sexualitě. Se sexualitou souvisí i negativní jevy, které autor zmiňuje a snaží se jejich tehdejší výskyt s odstupem času přehodnotit. Sledujeme tak změnu mentality dělnického prostředí (a nejen toho) související na jedné straně s tzv. zdravotní revolucí, která v té době probíhala, na druhé straně pak způsobenou jistým uvolněním rodinných vztahů a tradic.

Jednou z klíčových otázek souvisejících s existencí rodiny byl problém bydlení. Publikace popisuje, jak vypadala bytová situace v Praze, která díky rostoucímu přílivu obyvatel z venkova příliš utěšená nebyla. Vedle statistik týkajících se obsazenosti bytů, rozlohy obytného prostoru či hygienických podmínek rozebírá autor i možnosti, které se dělnickému prostředí nabízely i dle jeho rozvrstvení z hlediska příjmů – tedy od „standardních“ bytů po pražské nouzové kolonie. Právě životu v dnes již vesměs zaniklých nouzových koloniích a jejich obrazu v očích veřejnosti se autor snaží věnovat zevrubněji než dosavadní práce, které se tématu dotkly. Vedle toho se autor zabývá i vlastním vybavením dělnických obydlí, denním rytmem v nich, případně soužitím více generací ve společném prostoru a jeho členěním. Zajímavým je i zmíněný fenomén tzv. parádního pokoje, který byl v části rodin zachováván i přes značně stísněné životní podmínky. V souvislosti s bytovou otázkou autor rozebírá i tehdejší pokusy o její vyřešení sahající od výstavby nových bytů po dnes tolik kritizovaný regulovaný nájem.

Informačně nabitou je kapitola Kulturní praktiky a volný čas dělnického prostředí. Ta se v první řadě zabývá kulturním vyžitím dělnického prostředí z hlediska změn ve využívání volného času, způsobených zrodem nových sociálních polí určených k jeho trávení či ovlivněných nástupem masové kultury. Vedle spolkové činnosti je tak tato kapitola věnována sportu jako rozrůstajícímu se fenoménu nejen mezi dělnickou mládeží. Dalším fenoménem meziválečného období byl tramping, který se sice netýkal pouze dělnického prostředí, ale autor jej z hlediska úplnosti popisu trávení volného času zmiňuje. S meziválečným obdobím byl spjat také dynamický vývoj na poli populární kultury, kde se vývoj populární hudby, filmu či literatury promítl i do využívání volného času. Publikace tak hodnotí dobový kulturní obzor zkoumaného prostředí z hlediska oblíbených děl a z nich (zejména u mládeže) vycházejících vzorů. Vedle nich autor popisuje i v českém prostředí neodmyslitelnou kulturu hospod a s ní související fenomén alkoholismu, který ovšem dle logického členění patří spíše do kapitoly věnované zdravotnímu kapitálu. Téma je završeno popisem dělnické každodennosti z hlediska stravování a odívání.

V kapitole dotýkající se politického života pražského dělnictva se autor věnuje zejména dvěma nejsilnějším stranám, které v tomto prostředí s ohledem na voličské preference převažovaly. Rozebírá sociálně-demokratické a komunistické prostředí z hlediska jeho proměn, cílových skupin a strategií politického boje, vedle toho přináší i širší pohled na další organizace, které s těmito prostředími sympatizovaly. Problémem této části, který však autor sám uvádí, je nedostatek dochovaného archivního materiálu zejména u sociálně-demokratické strany, případně jeho určitá selektivnost v případě meziválečné KSČ. Autor tyto nedostatky řešil důkladnou analýzou tehdejšího stranicky orientovaného tisku. Z této analýzy vychází také zajímavý rozbor ikonografie jednotlivých stran a jeho vývoj v meziválečném období.

Posledním okruhem témat je vztah dělnického prostředí a školství – tato kapitola rozebírá možnosti, které se dětem a mládeži z dělnických rodin nabízely v oblasti tehdejšího vzdělávacího systému. Vedle toho hodnotí i jejich úspěšnost na tomto poli, která byla základem vertikální mobility, případně možnosti, které se jim podle úrovně dosaženého vzdělání nabízely. Již meziválečné sociologické studie se zabývaly případnými překážkami, které museli žáci z tohoto prostředí překonávat, zde se vedle materiální nouze v případě středního a vysokého školství připojoval i nedostatek prostoru či času, který mohli lidé žijící v tomto prostředí vzdělání věnovat. Kapitola také hodnotí vzdělání z hlediska prestiže jednotlivých oborů v dělnickém prostředí, které ač mohlo pro neinformovaného pozorovatele působit homogenně, vykazovalo značné vnitřní rozdíly. Specifickou je například tehdejší výrazná prestiž typografů. Vedle toho autor přináší i pohled do školní každodennosti na jednotlivých úrovních vzdělávacího systému.

Témat, která by se v souvislosti s meziválečným pražským dělnickým prostředím dala dále zpracovat, je jistě ještě celá řada. Jejich výběr pro tuto publikaci však je v návaznosti na její formát dostačující a s úspěchem tak v tomto rozsahu pokrývá problematiku sociálního postavení a každodennosti pražského dělnického prostředí. Případná nevyváženost jednotlivých kapitol je způsobena zejména absencí pramenů a je čistě na čtenáři, zda by problematiku uchopil jinak. Holubcova práce je čtivá, interdisciplinární a na pozadí pražského dělnického prostředí přináší obraz a atmosféru celé meziválečné československé společnosti.

Co však působí rušivým dojmem a stojí tudíž za zmínku, je jazyková úprava celé publikace. Větší či menší překlepy ruší často plynulost textu, často jsou i humorné. Nabízí se zde otázka, nakolik lze tento nedostatek připsat na vrub autora (u kterého zaujatost obsahovou stránkou často přináší formální slepotu) a nakolik na vrub nedostatečné redaktorské práce předcházející vydání publikace. Jednou z možných příčin je i její malý náklad. Svým obsahem by si zasloužila po určitém dopracování náklad větší. Zmizelé pražské periferie a život v nich za to určitě stojí.


Tento výstup vznikl v rámci projektu číslo 261104/2010 řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze z prostředků specifického vysokoškolského výzkumu v roce 2010.

1 Nepřehlédnutelnou v tomto směru je práce Heidi Rosenbaumové. Viz ROSENBAUM, Heidi, Proletarische Familien. Arbeiterfamilien und Arbeiterväter im frühen 20. Jahrhundert zwischen traditioneller, sozialdemokratischer und kleinbürgerlicher Orientierung, Suhrkamp 1992.


Celá recenze | Autor: Mgr. Jan Lomíček | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout recenzi


Všechny zveřejněné texty podléhají autorskému zákonu a je ze zákona zakázáno je publikovat bez svolení jejich autora.